8 Jun 2021

Essential Changes. Prague, 7 June 2021



ESSENTIAL CHANGES
June 7th, 2021
7:30 PM (EST) @ DOX – Centre for Contemporary Art (Prague)

Ivo Kahánek, piano
Irena Troupová, soprano
Ostravská banda and guests
Petr Kotík, conductor
Yoshi Wada: Lip Vibrators (1973)
La Monte Young: Composition 1960 #7 (1960)
John Cage: Concert for Piano and Orchestra (1957–58)
Petr Kotík: The Plains at Gordium (2004)
Benjamin Patterson: Paper Piece (1960)
Streamed event. Phaerentz performed in Yoshi Wada's (not recorded here) and Ben Patterson's pieces.

11 May 2021

Prague, 10 May 2021


Martin Janíček celebrated his birthday with Federsel, Petr Nikl, Tomáš Žižka and Phaerentz. Praha, Alfred ve dvoře, streamed concert.

10 Jan 2020

Milan Knížák & Phaerentz & Opening Performance Orchestra – BROKEN REBROKEN


CZ: Koncertní program vycházející z programu Broken Music Milana Knížáka, kterou rozvíjel na začátku šedesátých let.

Milan Knížák, Phaerentz a Opening Performance Orchestra uvedou společný program BROKEN REBROKEN. Jedná se o velmi hravý a tvárný koncept, který může mít celou řadu podob. Základem tohoto programu je Broken Music Milana Knížáka, kterou rozvíjel na začátku šedesátých let.

V roce 2008 Opening Performance Orchestra se svolením autora provedli digitální dekompozici Broken Music, záměrem bylo vytvoření nové verze skladby za použití principů fraction music. Původní mechanická destrukce a fyzické přehrávání gramofonových desek byly nahrazeny digitálními úpravami.

Milan Knížák, Phaerentz a Opening Performance Orchestra uvedli destruovanou hudbu několikrát naživo, pro České muzeum hudby je připravena nová verze pod názvem BROKEN REBROKEN pro čtyři gramofony, čtyři počítače a video. Jedná se o první oficiální provedení programu v Praze.

Základem programu BROKEN REBROKEN je Broken Music Milana Knížáka, kterou rozvíjel na začátku šedesátých let. „V roce 1963–64 jsem zpomaleně nebo zrychleně přehrával gramofonové desky, tím měnil kvalitu skladby a tvořil vlastně skladbu jinou. V roce 1965 jsem začal desky destruovat: škrábat, probodávat, lámat. Jejich přehráváním (které ničilo gramofonové jehly i gramofony samotné) vznikla zcela nová hudba – nečekaná, drásající, útočná i humorná. Skladby trvající vteřinu anebo téměř nekonečně dlouho (to když jehla uvízla v hlubokém vrypu a neustále přehrávala jedinou frázi). Rozvíjel jsem dále tento způsob. Začal jsem desky přelepovat, přemalovávat, spalovat ohněm, rozřezávat a slepovat části různých desek do sebe atp., abych docílil co největší zvukové různosti,“ píše se v textu Destruovaná hudba. V bookletu CD Broken Tracks Milan Knížák uvádí: „Destruovanou hudbu jsem začal vymýšlet v roce 1964 a byl jsem prvním z protagonistů tohoto druhu hudby. Poprvé byla použita v II. Manifestaci Aktualního umění v roce 1965. Později se tento počin dostal do obecnějšího povědomí pod názvem Broken Music, což je název mého LP, které vyšlo v sedmdesátých letech v Itálii.“ Hudba vznikající přehráváním destruovaných gramofonových desek však může být jen velmi obtížně přepsána do not nebo jiného zápisu, a proto lze desky samotné považovat zároveň i za notace.

Broken Music byla během své padesátileté existence svým autorem uváděna i živě. Jedná se o velmi hravý a tvárný koncept, který může mít celou řadu podob. Při raných koncertních provedeních k tomu docházelo s velmi skromným vybavením. Nahrávka Broken Music z šedesátých let, která vyšla v roce 1979 na stejnojmenném vinylu díky Ginu Di Maggiovi u italského labelu Multipla, vznikla za pomoci jednoho gramofonu. V pozdější době byly začleněny i další zvukové zdroje – kazetové magnetofony, programovatelné klávesy, preparované mikrofony, CD přehrávače – vše s cílem využít příslušné přístroje a nástroje na samotnou mez zvukových a technických možností.

Broken Music je v současné době považována za raného předchůdce turntablismu, kreativního hraní na gramofony, které se v mnohem pozdější době v podobě DJingu prosadilo na poli taneční pop music a hip-hopu a v mnoha dalších formách na poli alternativní hudby. Přední světoví hráči na gramofon, jako je Christian Marclay, Philip Jeck, Dieb13 či erikM tak mají v Milanu Knížákovi předchůdce i vzor. S destruovanou hudbou Milan Knížák koncertuje dodnes, kromě cizího hudebního materiálu pestré žánrové směsi používá příležitostně i nahrávky svých vlastních kompozic, které jsou živě manipulovány, míchány a destruovány. Koncepce destruované hudby byla později rozšířena: z desek se díky podnětu galeristy Gina Di Maggia stala samostatně existující výtvarná díla a Milan Knížák kromě elpíček destruoval a kolážoval rovněž tištěné partitury.

V roce 2008 Opening Performance Orchestra se svolením autora provedli digitální dekompozici Broken Music a odpověděli na jeho text z šedesátých let takto: V roce 2008–9 jsme převedli původní záznam z gramofonových desek do digitální podoby, přičemž nás nezajímaly snahy o maximální věrnost a čistotu digitálního světa, která ve své podstatě vede ke ztrátě jemných struktur přirozeného zvuku, nýbrž odvrácená strana těchto postupů – svět chyb a zkreslení, který zůstává skryt za posluchačsky vstřícným, digitálně upraveným zvukem. Takto převedený zvukový záznam byl digitálně destruován, roztříštěn a nekompromisně zbaven všech svých původních atributů. Žádné melodie, žádné rytmy, žádné harmonie – to je fraction music.

Záměrem Opening Performance Orchestra bylo vytvoření nové verze skladby Milana Knížáka za použití principů fraction music. Původní mechanická destrukce a fyzické přehrávání gramofonových desek byly nahrazeny digitálními úpravami. Výchozím materiálem pro novou skladbu byla původní skladba Broken Music a zároveň autorské zvukové stopy Opening Performance Orchestra, jež byly speciálně vytvořeny pro tuto skladbu.

Milan Knížák, Phaerentz a Opening Performance Orchestra uvedli destruovanou hudbu několikrát naživo, poprvé v roce 2012 na festivalu Alternativa v Praze – tehdy ještě odděleně jako Broken Music a Re:Broken Music, o rok později na festivalu Pohyb / Zvuk / Prostor v Opavě poprvé společně a dále v roce 2014 na festivalu MaerzMusik v Berlíně a na Expozici nové hudby v Brně (pro dvanáct gramofonů a pět laptopů) – pokaždé v odlišné verzi a jiné stopáži. Pro České muzeum hudby je připravena nová verze pod názvem BROKEN REBROKEN pro čtyři gramofony, čtyři počítače a video se stopáží 45 minut.


EN: A concert programme based on Broken Music Milan Knížák pursued in the early 1960s.

Milan Knížák, Phaerentz and Opening Performance Orchestra will jointly present the programme BROKEN REBROKEN, a very playful and flexible concept that may take a variety of forms. The programme is based on Broken Music, which Milan Knížák cultivated in the early 1960s.

By courtesy of Milan Knížák, in 2008 Opening Performance Orchestra carried out a digital decomposition of Broken Music with a view to creating a new version of the composition, applying the fraction music principles. The original mechanical destruction and physical replaying of records have been replaced by digital modifications.

Milan Knížák, Phaerentz and Opening Performance Orchestra have performed the deconstructed music live on several occasions. They have prepared for the Czech Museum of Music a new version, titled BROKEN REBROKEN, for four record-players, four computers and video. It will be the programme’s very first presentation in Prague.

The BROKEN REBROKEN programme is based on Broken Music, which was pursued by Milan Knížák in the early 1960s. “In 1963-64 I used to play records both too slowly and too fast and thus changed the quality of the music, thereby creating new compositions. In 1965 I started to destroy records: scratch them, punch holes in them, break them. By playing them over and over again (which destroyed the needle and often the record player too) an entirely new music was created - unexpected, nerve-racking, aggressive and even humorous. Compositions lasting one second or almost infinitely long (as when the needle got stuck in a deep groove and played the same phrase over and over). I developed this system further. I began sticking tape on top of records, painting over them, burning them, cutting them up and gluing different parts of records back together, etc. to achieve the widest possible variety of sounds,“ he wrote in his text called Destroyed Music, which has become canonic since then. In the booklet to the Broken Tracks CD Knížák states the following: “I started creating destroyed music in 1964 and I was one of the first protagonists of this kind of music. It was first used in the 2nd Manifestation of Contemporary Art in 1965. This act became more generally known later under the name Broken Music, which is the title of my LP that was published in Italy in the seventies. “ Nevertheless, music created by playing destroyed gramophone records may hardly be transcribed as a score or another language, and therefore the records themselves serve as sheet music at the same time.

During its fifty-year existence, Broken Music was also performed live by its author several times. It is a very playful and formable concept, which can have plenty of different shapes. At early concert performances, Broken Music was presented with very modest equipment. The aforementioned recording, which is legendary nowadays, contained on a vinyl, was created using just one gramophone. Later on, other sound sources were incorporated – audio cassette recorders, programmable keyboards, preserved microphones, CD players, which react to destruction procedures quite unpredictably and often fall totally silent – all that with the aim of employing the used equipment and instruments to the utmost limit of their sound possibilities.

The playful, monumental and electrifying Broken Music is at present considered to be an early predecessor of turntablism, the creative playing the gramophones, which broke through in a much later time period in the form of DJing in the field of dance pop music and hip-hop and in plenty of other forms used in alternative music. World's leading gramophone players, such as Christian Marclay, Philip Jeck, Dieb13 or erikM have their predecessor and model in Milan Knížák. To this day, Milan Knížák is giving concerts in which he plays destroyed music, occasionally using, in addition to other music material of all different genres, also recordings of his own compositions, which are live manipulated, mixed or destroyed. The destroyed music concept was later extended: upon Gino Di Maggio's initiative, records have changed into independently existing works of art and Milan Knížák has destroyed and collaged even printed scores in addition to LPs.

In 2008 Opening Performance Orchestra started to study Milan Knížák's Broken Music in order to perform its reinterpretation, using contemporary technical conditions and possibilities. The procedures of their work have been summarized as follows: “In 2008-9 we transferred the original recording from vinyl records into digital form. As we did so, we weren‘t interested in the precise, clean fidelity offered by the digital world, which fundamentally causes the fine structure of natural sound to be lost. Instead we were seeking the opposite: the world of errors and distortion, which remains hidden when digital audio is manipulated to be maximally accommodating for the listener. The transferred audio recording was digitally destroyed, shattered and uncom-promisingly freed from all its original attributes. No melody, no rhythm, no harmony – this is fraction music.“

The Opening Performance Orchestra's aim was to create a new version of the Knížák's composition, using the fraction music's principles. The original mechanic destruction and physical playing of gramophone records have been replaced by digital modifications. The source material for the new composition were, in addition to the original entire Broken Music composition, also passages and sound citations from Milan Knížák's compositions which were published under the name Broken Tracks, and original author soundtracks of Opening Performance Orchestra, which have been created specifically for this composition.

Milan Knížák, Phaerentz and Opening Performance Orchestra have given several live performances of the deconstructed music. The first of them was in 2012 at the Alternativa festival in Prague – at the time, separately, as Broken Music and Re:Broken Music. In 2013 they presented it at the Movement / Sound / Space festival in Opava, and in 2014 they played it at the MaerzMusik festival in Berlin, as well as at the Exposition of New Music in Brno (for 12 turntables and five laptops) – on each occasion in a different version and different duration. They have now prepared for the Czech Museum of Music a new version, titled BROKEN REBROKEN, for four record-players, four computers and a 45-minute video.


Milan Knížák - turntables, prepared gramophone records
Phaerentz - turntables, prepared gramophone records
fs - performer (1st computer)
jsm - video concept
jst - performer (2nd computer)
ld - technical support
pk - sound engineering
ps - performer (4th computer)
rd - performer (3rd computer)

30 Apr 2019

1 Mar 2019

The Noise of Art: Blixa Bargeld, Lucian Chessa, Fred Möpert, Opening Performance Orchestra


Out on Sub Rosa on CD and 2LP. Futurist Soirée (side D) features Phaerentz.


14 Feb 2019

Ostrava, 31 January 2019



Photo: Martin Straka

4 Nov 2018

Prague, 8 December 2018



Especially for those who want to hear my Tape Music again and enjoy the premiere of a new piece by Milan Knížák & OPO. This is not a Broken / Rebroken performance.

14 May 2018

Prague, 15 May 2018


Phaerentz performs a remixed version of his Slovník metod at Jiří Kolář - Úšklebek století / Grimace of the Century exhibition opening at the National Gallery in Prague.

24 Jan 2018

Vapeho hudební skupina - Komploty a zavařeniny


Experiment in telephatic improvisation. Free download here. The rules of collaboration:

11 Dec 2017

RIP Michal Brunclík


Thank you for the great times we had as Birds Build Nests Underground. You are sadly missed.

31 May 2017

27 Mar 2017

1 Nov 2016

Milan Grygar is 90...

...and there's a lot going on at Veletržní palác. Phaerentz reunites with Martin Ježek for the first time since 2012.

12 Oct 2016

The Futuristic Soireé on Vltava radio station


Opening Performance Orchestra feat. Pavel Z, Phaerentz, David Danel & Tomáš Vtípil recorded their Futuristic Soirée in a studio. The result can be heard on ČRO2 Vltava on 28th October at 10 PM.

And the video:

23 Jun 2016

Noise Cave na Žižkovské noci...


 ...is a download and cassette compilation feturing an exclusive track and collage by Phaerentz. Free download + English info here, buy the cassette here. Also starring Astrální hlemýžď feat. Cicero, Uncle Grasha's Flying Circus, Kikiriki, Eine Stunde Merzbauten and The Prostory Revival.

5 Jan 2016

„At the beginning, the world was silent.“

  
Art’s Birthday is every 17th January. This time, Opening Performance Orchestra + Czech radio decided to celebrate it with a hommage to futurists.

The base of the composition The Futuristic Soirée includes two key texts of the futuristic movement from the beginning of the twentieth century – The Manifest of Futurism by Filipp Thommas Marinetti and The Manifest Of Futuristic Musicians by Balilla Pratela. The sound essence of the composition is based on three intonarumories, instruments invented and built
by Italian futurists, with the assistance of which noises were introduced into music. Two solo violin parts represent a variation and an improvisation in spirit of the scores of enharmonic music that have built a base of the futuristic musical compositions. The result of this open cooperation is a collective composition that uses a synergy of manifold approach of all participating players. 

Pavel Z - spoken word
Phaerentz - spoken word
David Danel - violin
Tomáš Vtípil - violin
Opening Performance Orchestra - concept, 3 intonarumories

17th January at the Fair Trade Palace in Prague, details here

 

9 Dec 2015

Autofinger out now...


...as a download or a CDR in a hand-painted cover. Each piece is an original, this is an unlimited, on-demand release. Recorded in 2014 and 2015 in Praha (CZ), Mstětice (CZ) and Wien (AT). Composed and mixed by Phaerentz in summer 2015. Mastered by Federsel. Cover by Phaerentz. Dedicated to Otto who inspired the title of this work and some of the source recordings. A PHAERLAG release 0002. 



SOME REVIEWS


Frans de Waard @ Vital Weekly 1012: It's been quite a while since I heard 'III' by Petr Ferenc, who calls himself Phaerentz when it comes to doing music (see Vital Weekly 925). Besides being a promoter (Stimul Festival, Wakushoppu concert series) and journalist (HIS Voice magazine), he's also part of Birds Build Nests Underground, Radio Royal, Z Veseleho Sveta, Prkvoj, MCH Band, PPPP, Biokovo. Back then he had a one-sided cassette, now he has a single piece that lasts forty-nine minutes on a CDR. This work was recorded in various places and that is something one can hear. The piece has three sections and slowly crossfade into each other. It opens with a twenty-minute section of electronic sounds and some highly obscure field recordings, mingled together. These could be synthesizer tones, but just as well something processed from those field recordings. The middle part is a loop of percussive sounds, very slow and shifting from left to right in the stereo spectrum, growing slowly in intensity. Gradually a piano sound is added, in similar slow-motion, but it takes over from the percussive sounds and becomes the third piece. The piano is played, chord by chord, slowly with spacing in between, and here to the most curious kind of sound processing is going on, like there is something burning (maybe the piano, I was thinking). Phaerentz' music is, as before, quite slow and sometimes a bit too slow, I think. Especially the opening part is quite long but does not necessarily stay interesting for all this time, or it doesn't captivate enough to be hallucinating. In that respect some of this work needs a bit of re-thinking, but the sounds he uses are quite good; all of this has the potential to grow and bloom further. Click!

Alex Švamberk @ UNI 1/2016: Nové album Autofinger ukazuje, kam až se posunul DJ Petr Ferenc z Birds Build Nests Underground ve svých experimentech s mikrozvuky. Jeho projev je ještě minimalističtější, osou celé první půlky skladby je jen lehce se vlnící středobasový tón vytvářející tísnivou až hororovou atmosféru. Doplňují jej nejrůznější ruchy, lupance a škrábance a opakující se bublavě prdící zvuky či vzdálené cinkání i konkrétní zvuk, jako záznam odjíždějícího auta. Ty ještě více zdůrazňují až překvapující nervnost nahrávky s extrémně pomalým vývojem. Autofinger ale není typická ambientní skladba, která se lehce mění, aniž by však někam směřovala, i když dlouho tak zpočátku působí. Před polovinou se středobasový tón začíná vytrácet, zato ruchů přibývá a ozvou se tupé mírně prskající údery přicházející střídavě z levé a pravé strany, které se proti sobě v čase posouvají. V dálce je opět doplňují vzdálené zvuky, mezi nimiž vynikají postupně sílící basové tóny piana, které postupně převáží a dají skladbě osudovost. Jak se údery postupně vytrácejí, doplní je další ruchy včetně jednoho evokujícího průjezd vlaku. V závěru pak piano doplňuje hodně pokroucené prskání, jehož zkreslený zvuk je velmi nepříjemný a dotváří zneklidňující kontrast k neúprosným tónům piana. Ferencovi se podařilo vytvořit ucelenou kompozici s jasným vývojem a silnou náladou, ve které zúročil své experimenty s lupanci, glitchi a smyčkami a obohatil je o další prvky. Přes extrémně pomalý vývoj neupadá do monotónnosti, i když by se místy sneslo pro kontrast zvýšit tempo vývoje. Přesto jde o jednu z jeho nejlepších nahrávek. Click!

29 Oct 2015

15 Sept 2015

Broken / Rebroken out now...


...on Sub Rosa.






A REVIEW



Matěj Kratochvíl @ hisvoice.cz: „Prostě univerzitální hudební nástroj,“ praví pan Spejbl v jedné z klasických scének na adresu gramofonu a dějiny hudby druhé poloviny 20. století mu daly za pravdu. Na gramofonu lze krásně demonstrovat, jak se technický prostředek může dočkat využití zcela odlišného od toho původně zamýšleného. Jedna linie kreativního zneužití vede od jamajských soundsytémů přes americké hiphopové diskžokeje, ta druhá se dnes rozvětvila v nepřehlednou scénu turntablismu, kdy se gramofon a desky stávají materiálem k přesochávání, preparování a jiným destrukcím. A u samého počátku této druhé linie můžeme najít Milana Knížáka. Díky oživení zájmu o jeho skupinu Aktual už nelze říci, že by Knížákovy hudební aktivity zůstávaly ve stínu těch výtvarných, vedle písní Aktualu je ale jejich podstatná část přeci jen stále známá jen malému okruhu lidí. A přitom právě série Broken Music dala název celé kapitole v knize Caleba Kellyho Cracked Media (2009), kde je Knížákovi věnováno deset stran. Ve světové literatuře o hudbě 20. století se to českým skladatelům většinou nestává. V HIS Voice jsme o Broken Music psali již několikrát a jedna ze skladeb byla zařazena i na náš sampler (HV 1/2004), proto jen stručně: Od roku 1963 začal Milan Knížák experimentovat s přehráváním gramodesek, nejprve jen úpravami rychlostí, poté ničením desek a spojováním jejich rozlámaných kusů k sobě na způsob dílků pizzy. Výsledky vyšly několikrát v zahraničí, v posledních letech se autor pustil do živých realizací. CD, které právě vyšlo, je záznamem vystoupení z loňského dubna na berlínském nádraží Hamburger Bahnhof. Knížákovi zde významně asistuje Phaerentz, jeden z výlupků současného „hraní na přehrávače“ (a náš redakční kolega), a kromě gramofonů jsou ve hře i CD přehrávače, kazety a klávesy.
Zvuku ovšem gramofony jasně dominují. Jejich typické zvukové „chyby“ - lupance, přeskakování jehly, šum – vytvářejí zvukovou konstantu, těžiště, udávají rytmus. Proti nim stojí nepřebernost „opravdové hudby“ na deskách, z nichž ovšem jen stěží poznáváme jejich původní podobu. Je jí tolik a střídá se tak rychle a v tolika vrstvách, že se mění v pouhé pomíjivé symboly: (asi) barokní fanfára, sbor, nesrozumitelné mluvené slovo... Kopance jehly přeskakující v místech, kde jsou desky slepené, někdy vytváří málem taneční rytmy, jindy zlý hluk. Z proplétání nečitelné směsi hudby a zřetelných hluků přehrávajícího stroje vzniká kvalita, díky níž funguje Broken Music nejen jako učebnicová položka z hudební historie, ale jako živá hudba. Nikoliv hudba pro častý poslech, ale pro poslech intenzivní.
Druhá polovina CD patří skupině Opening Performance Orchestra, která Knížákovy vinylové desky přenáší do digitálního světa. Podle svého motta - „žádná melodie, žádný rytmus, žádná harmonie“ - rozpouští to, co v originále zbylo z tradičně chápané hudby, v lázni digitálního zkreslení. Na počátku jejich přibližně půlhodinové sekce ještě slyšíme ozvěny určitých hudebních tvarů, ty se ale postupně slévají do stále kondenzovanější stěny hluku. Když si na ni ale zvykneme, zjistí naše ucho, že zdánlivý monolit digitálního hluku žije vlastním životem, skrývá v sobě tvary, jimž bychom také mohli říkat melodie nebo rytmy. Z jiného světa, ale přeci jen. Jako by došlo k alchymickému přerodu původní hudby skrze několikanásobnou destrukci v hudbu novou. Click!


6 Sept 2015

Wakushoppu celebrates 20 years of Bludný kámen...



Press release by Opening Performance Orchestra:

Vteřina a věčnost

Letos na podzim oslaví spolek Bludný kámen dvacet let své existence. Za tyto dvě dekády byly pod jeho hlavičkou zorganizovány stovky akcí mapujících především soudobé vizuální umění a současnou experimentální hudbu. Pro letošní jubilejní rok se Bludný kámen obrátil s otevřenou výzvou Time (20years BK) na umělce, teoretiky, organizace a instituce, které se zabývají soudobým uměním, nebo také na ty, kteří souzní s činností Bludného kamene, respektive sledují jeho aktivity. Cílem výzvy je uskutečnění akce – výstavy, performance, koncertu, instalace, přednášky, vzpomínky apod. s tématem času jako osobního, filosofického, společenského, praktického a kulturního fenoménu, a to v době od 20. září do 20. října 2015.

V rámci pravidelné série Wakushoppu se v Praze dne 6. října 2015 uskuteční v Café V lese koncertní akce, na níž se budou podílet Phaerentz, Milan Guštar, Werner Durand a Opening Performance Orchestra. Všechny zúčastněné spojuje pravidelná letitá, nebo alespoň jednorázová spolupráce s Bludným kamenem, a to v rámci Minimaratonu elektronické hudby při Ostravských dnech a/nebo hudebního festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor.

Opening Performance Orchestra přizvali ke spolupráci básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Z, který bude hlavním protagonistou skladby Vteřina a věčnost speciálně připravené pro tuto akci. Skladba dostala svůj název podle sbírky textů filosofického vizionáře Ladislava Klímy. Excerpta z Klímových filozofických úvah vybere a svým osobitým způsobem přednese Pavel Z. Ústředním tématem skladby je čas a jeho pomíjivost, relativita, věčnost a na druhé straně jeho nekonečné plynutí. „Dílo, které bych si přál zanechat, by bylo Definitivum, v němž bylo by zahrnuto vše mé a Mé a Vše. A v němž by vůbec nebylo 'vteřin' ––: je hanebno, zabývat se čímkoli dočasným a pozemským; a vše, co není Věčnost, jest jen vteřina…“ (Ladislav Klíma, Vteřina a věčnost, 1927)
Phaerentz Smyčkové prostředí, které se neopakuje a nekončí. Každé provedení je jen výsekem možných konstelací. Dvacet stop dvaceti kamenů zabloudivších ze svého přirozeného prostředí k mikrofonům. Věnováno Bludnému kameni.
Milan Guštar „Co jest tedy čas? Když nikdo se mne naň netáže, vím to; když tážícímu chci to vysvětliti, nevím." (Svatého Augustina Vyznání kněh třináctero, AD 397-398)
Generativní kompozice vycházející z číselných vztahů časových jednotek a čísla 20 jako odkazu k tématu projektu Time (20 years BK).
Skladbu Im Gegenzug od Wernera Duranda, který v roce 2013 spolu s Amelií Cuni hostoval na Minimaratonu elektronické hudby pořádaném v rámci festivalu soudobé hudby Ostravské dny, uvede v živém mixu Opening Performance Orchestra. Ústřední motiv skladby nahrál Werner Durand při jízdě vlakem domů z Ostravy do Berlína přes polské území. „Im Gegenzug patří ke skladbám, které jsem v posledních dvou letech realizoval v řadě Acosmetics a zčásti pod názvem Phonosphere spolu s Jensem Strüverem. Skladba se velmi úzce váže ke koncertu na Ostravských dnech 2013, kde jsem spolu s Amelií Cuni uvedl naši skladbu HMN (Hiss-mastered Noise). Na zpáteční cestě jsme jeli vlakem z Ostravy do Krakova. Kousek před Katovicemi jel vlak na velmi staré trati, a proto velice pomalu. Po určité době jsem začal vědomě vnímat rytmus pražců, dalším podnětem pak bylo udělat s pomocí počítače nahrávku. V kupé jsme byli úplně sami, a tak to bylo možné bez nežádoucích ruchů. Nahrávka trvala asi 20 minut, poté vlak se skřípajícími brzdami zastavil v Katovicích. Nahrávka jízdy vlakem ve mně vyvolala určité pocity nostalgie po staré střední Evropě, ale také po starých bluesových nahrávkách. Kompozice obsahuje úryvky z jednoho kusu rumunské zpěvačky Romicy Puceanu, úvod cooljazzového kusu s názvem Isn't it Romantic Shortyho Rogerse a replika kompozice Oceans amerického skladatele Roberta Ericksona pro trumpetu a gongy. Part na trubku zazní v podání Jacka Logana, perkuse pak obstaral Robert Erickson. Se zvláštním poděkováním Petru Studenému, Martinu Klimešovi a Ostravským dnům – Vám je tato skladba věnována.“ (Werner Durand, červen 2015, Berlín)


Motto: Nemůže najít ten, kdo nehledá, a hudba nemůže znít, neběží-li čas.


Místo: Café V lese, Krymská 12, Praha 10 - Vršovice
Datum a čas: úterý 6. října 2015, 20 hodin
Název akce: Vteřina a věčnost
Vystupující a program:
PHAERENTZ  ( – n)
OPENING PERFORMANCE ORCHESTRA & PAVEL Z Vteřina a věčnost (35 minut)
MILAN GUŠTAR 60-24-7-52-20 (18 minut)
WERNER DURAND (DE) Im Gegenzug (15 minut)

Akce se koná v rámci projektu Time (20years BK), http://www.linkon.cz/7occt


20 Aug 2015

9 Feb 2015

Carpe Diem: A Dance on the Ruins of a Museum


Tanec na ruinach muzea - sample from Alzbeta Bacikova on Vimeo.


Phaerentz played a vase at UMPRUM Museum. See more at Carpe Diem - an exhibition by Alžběta Bačíková & Martina Smutná at Fait Gallery in Brno (until 13th March).

Says the poster: Returning to the recent past is not unusual in the practise of contemporary art. The effort to cover the period immediately preceding their own lived experience has become an observed symptom of the art work of the generation that knows the reality of the normalisation era only indirectly, but grew up surrounded by its artifacts. The fragments of the past in everyday life miss their original context, are irritating by their nonconformity and therefore they provoke to a new interpretation.

The ceramics by Olga Hudečková was largely created at this time - in the 70s and 80s of the last century - and its relative availability in the stores of Dílo has made it a common decoration of households built in the times of real socialism. That is where our experience with her objects begins – by looking at the shelves in the living room. When visiting a gallery you can leave and forget, but the motionless presence of a strange object in the family household will gradually become a part of personal history.

Therefore, we went beyond the lines of our own past, but the generational gap was still kept in front of us. First, we regarded Hudečková‘s vases and candlesticks awkwardly, with a light touch of antipathy to the demonstration of a specific period taste. In order not to slip to quick resolutions, we firstly tried to understand the work in an historical context. The absence of any critical discourse from its time (there are available only a handful of non-critical articles in journals about applied arts and housing about the author) led us to search for a more current art history reference of her work. In the collected works about applied art the author’s name is not mentioned among the important authors of her time. In the collections of The Museum of Decorative Arts in Prague Hudečková is not represented, in the deposit of the Moravian Gallery in Brno only one vase, donated in 1984 by the Ministry of Culture of Czechoslovakia, rests. In the archive of Czech Television, you can find a few TV clips, but they are rather personal lyrical portraits, in which she always appears alongside her husband, the sculptor Miroslav. The main topic is always the tragic fate of the creative couple - a painful loss of both children. The materials we found spoke about the author's life, but not about her work. There is currently no clear institutional establishment approved opinion on Hudečková’s work. Maybe it's too soon, maybe she will forever be lost in the junkyard of the history of Czech normalization art. Because of the author being completely forgotten by history she is in our eyes a subject to which we relate much more personally. We visited the artist in her studio. In the interview, she avoids any judgements of her vases other  than through the 'timeless' aesthetic criteria. Neither is our request for a time indentification of each ceramic object fullfilled. They are all very similar to each other and Hudečková‘s memory fails to recall. In her studio, they are all together and therefore they together become a metaphor for a type of timeless zone that surrounds Hudečková - a metaphor for the grey zone for art works that are beyond any interpretation.

With our learned need to have a distanced look at our own work and its context, we face a completely different approach. The author's resistance literally "moves us out of our concept". Instead of abstract evaluation we rather try to reconstruct  Hudečková‘s world from the inside.

Martina Smutná starts to study formal components of Hudečková’s ceramic objects. She tries to find the roots of the morphology vases. She examines the the folds, that make folded flags from the objects, she explores the erotic (or a lyric?) crinkles and multiple layered plates. Martina's main interest is a vase from the 70s, that she always observed in her family household, just being on view, without ever been used. She tries to copy her in ceramics several times. Sitting behind the potter's wheel, where she competes with Hudečková in an uneven contest in which she fights not only with clay, but also with the perfection of the original. The heat of a ceramic kilns is swapped by the warmth of dissolved wax and the fear of failure becomes replaced by playfulness.

Meanwhile I take the original of the vase from Hudečková into Prague's Museum of Decorative Arts, where they are about to finish the preparation for reconstruction of the historic building. A permanent exhibition of decorative art is already closed and the last show ends in a few days. The offices of the museum staff are emptied and collections are packed into boxes. The archives lie neatly packed in wooden boxes and wait to be moved. After many years of residence inside the museum the collections are moved. In the musem a turntablist Petr Ferenc puts the vase on a gramophone. It rotates in a circular motion, that, once in a ceramics workshop, allowed its creation. Gramophone records with recordings of Smetana's My Country from the years 1963 - 1990 serve both as a physical and musical background for the ceramic object. The musician deconstructs a pathetic melody of Vltava River and connects it to playing a vase itself. Instead of the nostalgic playing of records, that were in our home, always placed on the shelves of living room furniture, emerges edgy sound journeying across their circular tracks. Everyone needs to get out of their interpretative comfort zone sometimes, even the authors of what is in fact a slanted exhibition.

Alžběta Bačíková
On behalf of the authors

Píše se na plakátě: Návraty do nedávné minulosti nejsou v současné umělecké praxi ničím neobvyklým. Snaha uchopit dobu těsně předcházející vlastní žité zkušenosti se stala pozorovaným příznakem tvorby generace, která zná reálie života normalizační éry už pouze zprostředkovaně, vyrůstala však obklopena jejími artefakty. Fragmenty minulosti v každodenním životě postrádají původní kontext, dráždí svou nezařaditelností a vyzývají tak k nové interpretaci.

Keramika Olgy Hudečkové vznikala z velké části v této době – v 70. a 80. letech minulého století – a její relativní dostupnost v prodejnách Díla z ní učinila běžnou součást vybavení domovů budovaných v časech reálného socialismu. Zde začíná i naše zkušenost s autorčinými objekty – pohledem na police domácí obývákové stěny. Z návštěvy galerie se dá odejít a zapomenout, ale nehybná přítomnost podivného objektu v rodné domácnosti se postupně stane součástí osobní historie.

Vydaly jsme se tedy za hranice vlastní minulosti, ale generační příkop se sunul před námi. Nejprve jsme na vázy a svícny Hudečkové pohlížely rozpačitě, s lehkou dávkou odporu vůči projevům dobového vkusu. Abychom nesklouzly ke snadným soudům, snažily jsme se nejprve pochopit dílo v historickém kontextu. Absence dobového kritického diskurzu (o autorce je dostupná pouze hrstka nekritických článků v časopisech o užitém umění a bydlení) nás vedla k hledání současnějšího kunsthistorického posudku její práce. V souhrnných pracích o užitém umění se mezi důležitými autory tehdejší doby její jméno neobjevuje. Ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea Hudečková není zastoupena, v depozitářích Moravské galerie v Brně spí pouze jedna váza, darovaná v roce 1984 Ministerstvem kultury ČSSR. V archivu České televize je k dohledání několik televizních dokumentů, jde však spíše o osobní lyrické portréty, v nichž pokaždé vystupuje po boku svého manžela sochaře Miroslava. Hlavní roli hraje tragický osud autorské dvojice – bolestivá ztráta obou dětí. Nalezené materiály tak vypověděly cosi o životě autorky, nikoliv už o její tvorbě.

V současnosti neexistuje žádný jasný institucionálně posvěcený názor na tvorbu Hudečkové. Možná je na to příliš brzy, možná navždy zapadne na smetišti dějin českého normalizačního umění. Její dějinná opomenutelnost z ní v našich očích učinila subjekt, k němuž se chceme vztáhnout daleko víc osobně. Navštěvujeme umělkyni v jejím ateliéru. V rozhovoru se brání veškerému hodnocení svých váz jinak než skrze „nadčasová“ estetická kritéria. Ani náš požadavek na časové zařazení jednotlivých keramických objektů není vyslyšen. Jsou si navzájem podobné a Hudečkové paměť selhává. V jejím ateliéru jsou všechny najednou a stávají se dohromady metaforou jakéhosi bezčasí, jež Hudečkovou obklopuje – metaforou šedé zóny tvorby mimo jakoukoliv interpretaci.

S naučenou potřebou nadhledu nad vlastní tvorbou a jejími souvislostmi narážíme na diametrálně odlišný přístup. Autorčina rezistence nás doslova „vyvádí z konceptu“. Místo odtažitého hodnocení se tedy pokoušíme rekonstruovat svět Hudečkové zevnitř.

Martina Smutná se pouští do studia formálních složek jejích keramických objektů. Jde po kořenech tvarosloví váz. Zkoumá sklady, které z objektů vytváří zvrásněné prapory, ohledává erotické (či jen lyrické?) záhyby a mnohočetně vrstvené pláty. Do středu Martinina zájmu se dostane váza ze 70. let, kterou v rodinné domácnosti odjakživa pozorovala vystavenou, aniž by někdy byla funkčně využita. Několikrát se ji pokusí kopírovat v keramice. V sedě za hrnčířským kruhem se s Hudečkovou utkává v nerovném souboji, ve kterém jí neklade odpor pouze hlína, ale i preciznost originálu. Žár keramických pecí střídá teplo rozpouštěného vosku a obavy ze selhání nahrazuje hravost.

Originál vázy od Hudečkové mezitím beru do pražského Uměleckoprůmyslového muzea, kde právě vrcholí přípravy rekonstrukce historické budovy. Stálá expozice užitého umění je už uzavřená a poslední výstava skončí za pár dnů. Kanceláře pracovníků muzea jsou vyklizeny a sbírky se balí do krabic. Archivy leží úhledně seskládány v dřevěných boxech a čekají na odvoz. Se sbírkami se po letitém pobytu v útrobách muzea hýbe. Turntablista Petr Ferenc v interiéru muzea pokládá vázu na gramofon. Roztáčí ji v kruhovém pohybu, který kdysi v keramické dílně umožnil její vznik. Gramofonové desky s nahrávkami Smetanovy Mé vlasti z let 1963–1990 tu slouží jako fyzický i hudební podklad keramického objektu. Hudebník dekonstruuje patetickou melodii Vltavy a spojuje ji s hraním na samotnou vázu. Místo nostalgického přehrávání gramofonových desek, které měly u nás doma vždycky své místo v policích sektorové obývákové stěny, se dostavuje nervózní zvuková pouť napříč jejich kruhovými stopami. Vykolejit ze zajetých drážek interpretace občas potřebuje každý, i autorky ve své podstatě tendenční výstavy.

Za autorky
Alžběta Bačíková

1 Jan 2015

Happy 2015


…and a link to my contributions to Sounds of Prague website. I did not enable downloads of these little pieces in order to make you browse this fantastic web and hear other contributors as well.

14 Dec 2014

Tape Music Schiphorst in a mix

Jara Tarnovski (of Gurun Gurun) created this "tour through Czech and Slovak experimental music" and he included my Tape Music Schiphorst in it. Also appearing: Jonas Gruska, Count Portmon, Federsel, Stratocluster, Jack Jack, Andrej Danoczi, IQ+1, Laura Luna, Site, Selectone, Vojtěch Procházka, The Pololáníks, Gurun Gurun, Core of the Coalman, Daniel Kordík, Prague Improvisation Orchestra, Angakkut, B4 and Tarnovski himself. Read more here.

28 Oct 2014

Phaerentz appears at Expozice nové hudby in Brno...



…twice. On 31st October at 7PM at Besední dům with Milan Knížák and Opening Performance Orchestra playing Broken/Re-Broken. At 10PM of the same day at Praha playing his new electronic composition 24fps for Piano commissioned by the festival.

19 Oct 2014

Milan Knížák and Phaerentz played Broken Music on TV


Click here, scroll down and enjoy the whole SM Cabaret dedicated to AVU (Academy of Fine Arts). And get ready to a much longer, much larger and much noisier Broken/Re-Broken Music performance on 31st October in Brno.