33 JAHRE / 45 RPM
Fiona McGovern, Frieze d/e, 15 April 2014
DE: gelbe MUSIK, die Berliner Ladengalerie mit Schwerpunkt auf Künstlerschallplatten und Partituren schließt nach 33 Jahren mit einer Ausstellung und einem Konzert von Milan Knížák
gelbe MUSIK war mit seiner Ausrichtung auf Künstlerschallplatten und Partituren einzigartig. Spätestens seit der Teilnahme an der Documenta 7 1982 war die von Ursula Block unter Mitarbeit von Werner Durand seit 1981 geleitete Ladengalerie in Berlin-Charlottenburg einem internationalen Publikum bekannt. Die Ausstellung Broken Music, die Block 1989 gemeinsam mit Michael Glasmeier in der DAAD-Galerie kuratierte, gilt als eine der ersten, die sich der Schallplatte ausschließlich als Kunstobjekt nähert. Der dazugehörige Katalog ist in dieser Hinsicht noch heute ein Standardwerk und wird entsprechend hochgehandelt.
Seit einer Woche aber ist gelbe MUSIK Geschichte. Am 10. April 2014 schloss die Berliner Institution mit einer Ausstellung des tschechischen Performance-Künstlers Milan Knížák samt Abschlusskonzert im Hamburger Bahnhof nach 33 Jahren ihre Tore. Für Block ist der Punkt erreicht, ein Schlussstrich zu ziehen und ihre Aktivitäten zu reduzieren. Fortan werden die Räumlichkeiten für das umfassende Archiv genutzt und nur noch nach Terminabsprache zugängig sein. Finanziell rentiert hat sich der Laden eh nie. gelbe MUSIK war vor allem ein Ort des Austauschs, weniger einer des Handels, und wurde vornehmlich von Musikern, Komponisten und Choreografen frequentiert.
Ein bisschen Bitterkeit ist durchaus zu verspüren, wenn man mit Block spricht, verjüngt hat sich das Publikum kaum über die Jahre (auch wenn sie erzählt, dass sie erst jüngst noch eine Gruppe von zunächst skeptischen dänischer Studenten von Knížáks Soundexperimenten überzeugen konnte). Angesichts der steigenden Nachfrage an Vinyl wird es immer schwieriger CDs zu verkaufen, letztlich doch die Haupteinnahmequelle der Galerie. Auch die prekäre Nischenexistenz einer solchen Einrichtung wurde besonders in Berlin angesichts der Schließung anderer, ähnlich spezialisierter Läden immer deutlicher.
Dass gerade Knížák den Schlussakkord setzt, hat seine Gründe: Sein Konzept der Broken Music, das er Anfang der 1960er Jahre entwickelte, bildet so etwas wie das Leitmotiv für gelbe MUSIK, stand Namenspate sowohl für die genannte Ausstellung 1989 als auch für das Archiv. „Broken Music“, schrieb Block damals im Katalog, „steht für ein Brechen mit überkommenen Vorstellungen als Aufbruch zu etwas Neuem. Dieser Ansatz – etwas vereinfachend zwar, aber gerade deswegen schlüssig – schien überzeugend genug, um die ganze Ausstellung darunter zusammenzufassen.“
1963 begann Knížák als einer der ersten mit Schallplatten zu experimentieren. Er spielte sie zu schnell oder zu langsam ab, fing kurz darauf an, sie zu zerbrechen und neu zusammenzusetzen, zu verbrennen, und zu überkleben, um somit eigene, von Unterbrechungen gekennzeichnete und aggressiv klingende Kompositionen zu schaffen. Auf ähnliche Weise ging er später mit Partituren vor: er löschte Noten oder ganze Takte, änderte Angaben zu Lautstärke und Geschwindigkeit und griff in die Abspielreihenfolge ein.
Im Zuge der letzten Ausstellung bei gelbe MUSIK waren nun eine Reihe von Papier- und Schallplattenarbeiten aus dem Archiv zu sehen, darunter eine „goldene Schallplatte“ mit Widmung an Ursula Block, ein Geschenk des Künstlers. Ebenfalls ausgestellt waren übermalte Dokumentationen von Knížáks Aktionen im öffentlichen Raum. Immer wieder ist er mit diesen Aktionen angeeckt, dreimal musste er gar Gefängnisaufenthalte in Kauf nehmen, ohne zwangsläufig explizit politisch Position bezogen zu haben. 1968 wurde ihm während eines New York-Aufenthaltes der Pass entzogen. George Macunias setzte ihn zu dieser Zeit als Leiter von Fluxus-Ost ein – und doch war Knížák nie ganz Teil der Bewegung. Er blieb ein von wenigen (doch einflussreichen) Figuren wie Maciunas, Allan Kaprow, Pierre Restany, Ursula und René Block oder später Christian Marclay hochgeschätzter Eigenbrötler.
Für das Konzert im Hamburger Bahnhof, das in Zusammenarbeit mit den Freunden Guter Musik e.V. entstand, kooperierte Knížák – wie schon mehrmals zuvor – mit dem 2006 gegründeten Opening Performance Orchestra. Dessen sogenannte „fraction music“ lehnt sich an das Konzept von Knížák an und möchte es zugleich auf die Gegenwart öffnen. Knížák performte, assistiert von dem Prager Musiker und Publizisten Phaerentz, seine multimediale Broken Music in Anlehnung an die Abspielgeschwindigkeit einer Schallplatte für exakt 45 Minuten. Ergänzend zu den inzwischen standardisierten DJ-Plattenspielern und einem Mixer setzten beide für die sich in der Lautstärke steigernde, spontan entstehende Komposition Keyboard, Kassetten, CDs und Standmikrofon ein. Dabei war es meist Knížák, der die Entscheidungen traf, der technisch versiertere Phaerentz setzte sie um.
Das Opening Performance Orchestra führte danach an vier Laptops eine genau 33 Minuten langen digitale Fassung des Konzepts samt neuer Visuals auf. Unter dem Titel Re:Broken Music schleusten sie Aufnahmen von Knížáks Stücken durch ihre Programme und unterzogen sein Prinzip einer technischen Aktualisierung. Dabei wurde besonders deutlich, welche Pionierarbeit Knížák sowohl in Bezug auf das Prinzip Komposition durch Destruktion als für die Arbeit mit vorgefundenem Soundmaterial geleistet hat.
Im Kontrast zu der inzwischen durchaus historisch wirkenden, dank ihrer Spontaneität aber lebendigen Performance von Knížák und Phaerentz war der Auftritt des Opening Performance Orchestra vor allem laut, sehr „noisy“– und, als Laptop-Performance, ziemlich statisch. Die parallel gezeigten, in ihren flickernden, farblich changierenden Streifen an eine 90er-Jahre-Ästhetik erinnernden Visuals konnten diesen Eindruck nur teilweise wieder wettmachen. Auch das sichtlich mitgealterte Publikum mochte den Schritt in die digitalisierte Gegenwart nicht durchweg mitgehen – ungeachtet der Tatsache, dass Ursula Block und gelbe MUSIK stets offen geblieben sind für Neuerungen in Musik und ihren Schnittstellen zur Bildenden Kunst.
CZ (Petr Studený): gelbe MUSIK, berlínská galerie a obchod zaměřený na umělecké gramofonové desky a partitury končí po 33 letech výstavou a koncertem Milana Knížáka.
gelbe MUSIK byla svým zaměřením na umělecké gramofonové desky a partitury jedinečná. V roce 1982 se gelbe MUSIK zúčastnila festivalu Documenta 7 a od té doby tuto galerii a obchod v berlínské čtvrti Charlottenburg, kterou od roku 1981 vedla Ursula Block ve spolupráci s Wernerem Durandem, znalo i mezinárodní publikum. Výstava Broken Music, jejíž kurátorkou byla Ursula Block v roce 1989 spolu s Michaelem Glasmeierem v galerii DAAD, je považována za jednu z prvních, která pohlíží na gramofonovou desku výhradně jako na umělecký objekt. Katalog k výstavě je po této stránce dodnes standardním dílem a je velmi ceněný.
Již týden je však gelbe MUSIK historií. Dne 10. dubna 2014 zavřela berlínská instituce výstavou českého umělce a performera Milana Knížáka a závěrečným koncertem v galerii Hamburger Bahnhof po 33 letech svoje brány. Ursula Block tak udělala tlustou čáru za tím, co bylo, a omezila svoje aktivity. Prostory gelbe MUSIK mají být v budoucnu využívány k vedení rozsáhlého archívu a přístupné budou již jen po předchozí dohodě. Finančně se gelbe MUSIK nikdy nevyplácela. Byla především místem kulturní výměny, méně již pak obchodu. Navštěvovali ji zejména hudebníci, skladatelé a choreografové.
Mluvíte-li s Ursulou Block, lze z jejích slov vycítit trochu hořkosti. Publikum za dlouhá léta příliš neomládlo (i když Ursula mluví o tom, že relativně nedávno dokázala přesvědčit skupinu nejprve skeptických dánských studentů o Knížákových zvukových experimentech). Vzhledem k rostoucímu zájmu o gramofonové desky bylo stále těžší prodávat kompaktní disky, které přesto nakonec tvořily hlavní příjem obchodu. Zranitelnost takové instituce vyplňující mezeru na trhu se i vzhledem k uzavírání jiných, podobně zaměřených prodejen projevuje zvláště v Berlíně stále zřetelněji.
Skutečnost, že poslední akord zahrál právě Milan Knížák, má svoje důvody: Broken Music a její koncepce, kterou rozvinul začátkem šedesátých let, tvoří ve své podstatě hlavní motiv gelbe MUSIK a stala se kmotrem jak pro výstavu uvedenou v roce 1989, tak i pro archív. „Broken Music,“ napsala tehdy Ursula Block v katalogu k výstavě, „znamená rozchod se zděděnými představami z minulosti a začátek něčeho nového. Tento zárodek – sice trochu zjednodušeně, avšak právě proto důvodně – byl dostatečně přesvědčivý, aby v sobě zahrnoval celou výstavu.“
V roce 1963 začal Milan Knížák jako jeden z prvních experimentovat s gramofonovými deskami. Přehrával je zrychleně nebo zpomaleně, brzy poté je začal lámat a znovu skládat dohromady, spalovat a přelepovat, a vytvářet tak vlastní, agresivně znějící skladby vyznačující se změnami a přechody. Podobným způsobem pracoval Knížák později s partiturami: vymazával noty nebo celé takty, měnil údaje o intenzitě a tempu a zasahoval do pořadí při přehrávání.
V souvislosti s poslední výstavou pořádanou v gelbe MUSIK byla k vidění řada Knížákových prací na papíře a gramofonových desek z archívu, mezi nimi i dárek od umělce - „zlatá deska“ s věnováním Ursule Block. Byly rovněž vystaveny přemalované dokumentace Knížákových akcí ve veřejném prostoru. Těmito performancemi opakovaně budil vášně, dokonce byl třikrát vězněn, aniž by zastával jakýkoliv explicitní politický postoj. V roce 1968 mu byl během pobytu v New Yorku zabaven pas. George Maciunas jej tehdy jmenoval ředitelem hnutí Fluxus pro východní Evropu – a přesto se Knížák nikdy zcela nestal součástí tohoto hnutí. Zůstal jako jeden z mála (avšak velmi vlivných) tvůrců, mezi něž patří Maciunas, Allan Kaprow, Pierre Restany, Ursula Block, René Block nebo později Christian Marclay, vysoce postaveným solitérem.
Při koncertě v Hamburger Bahnhof pořádaném ve spolupráci s Freunde Guter Musik e.V. vystoupil Milan Knížák – jako již několikrát v minulosti – spolu se souborem Opening Performance Orchestra, založeným v roce 2006, jehož takzvaná fraction music odkazuje na Knížákovu koncepci a zároveň ji otevírá pro současnost. Knížákova multimediální Broken Music předvedená za asistence pražského hudebníka a publicisty Phaerentze trvala přesně 45 minut v návaznosti na přehrávací rychlost gramofonové desky. Ve spontánně vznikající a co do hlasitosti gradující kompozici oba performeři kromě dvou již standardních DJ-gramofonů a mixážního pultu používali klávesy, kazety, kompaktní disky a mikrofon. Byl to většinou Knížák, kdo činil rozhodnutí, a technicky zdatný Phaerentz je realizoval.
Členové Opening Performance Orchestra poté na čtyřech laptopech uvedli přesně 33 minut dlouhou digitální verzi konceptu, včetně nové vizuální složky. Pod titulem Re:Broken Music prohnali nahrávky Knížákových kusů svými programy a podrobili jeho základní ideu technické aktualizaci. Přitom bylo zvlášť zřetelné, do jaké míry průkopnickou práci odvedl Knížák ve vztahu k základům kompozice formou destrukce, jakož i k práci s nalezeným zvukovým materiálem.
V kontrastu k dnes historicky působící, avšak díky své spontánnosti živé performanci Knížáka a Phaerentze bylo vystoupení Opening Performance Orchestra především velmi hlasité, „hlukové“ a jakožto laptopová performance poměrně statické. Paralelně zobrazené mihotající se a barevně se proměňující pruhy, připomínající vizuální estetiku devadesátých let, dokázaly tento dojem změnit jen částečně. Ani publikum, které spolu s gelbe MUSIK zestárlo, povětšinou nechtělo udělat krok vpřed na cestě do digitální přítomnosti – bez ohledu na skutečnost, že gelbe MUSIK i Ursula Block zůstávaly k novotám v hudbě a jejím styčným plochám s výtvarným uměním vždy otevřené.