…as a name-your-price download or a single-sided C90 cassette. Recorded in Hamburg, Schiphorst and Prague in 2013, contains three compositions - one based on field recordings, one based on tape loops and one for software oscillators. Get it on bandcamp.
SOME REVIEWS
Easterndaze: Phaerentz is a solo project of Petr Ferenc, a Czech music journalist and musician, renowned mostly for his hauntological project Birds Build Nests Underground. His latest release is simply entitled III, and this descriptive minimalism is also an encapsulation of this project - no frills, the focus is placed on sound, in an almost acousmatic way. III is a sonic glance at certain - three - specific aural events. The stories about their inception are included, making me realise how nice it is actually to know the context of a sound piece, adding a layer of familiarity, aiding the imagination.
Recorded on 21 June 2013 at the Kunsthalle in Hamburg where the floors creak so nicely. Monochrome is a subtle, gentle intro, much shorter than the other two, a prelude, a sonification of a walk which was then processed according to Monochrome Rules.
Four track live recording made at the Avantgarde Festival in Schiphorst on 22 June 2013… perhaps early morning of the following day. The second track is a dense epic voyage, a master exercise in repetition, the meaning revealing itself gradually, in minor delineations and build-ups. A perpetual gradation, the apotheosis achieved, slowly, but profoundly, as a mirage that is the thing-in-itself, the being-as-in-becoming.
'Good Morning' was planned for morning radio sessions at the same festival. However, something got “lost in translation” and the piece was finished and recorded later at home…Silence, disquietude, sound, an apparition. Différance. Click!
Four track live recording made at the Avantgarde Festival in Schiphorst on 22 June 2013… perhaps early morning of the following day. The second track is a dense epic voyage, a master exercise in repetition, the meaning revealing itself gradually, in minor delineations and build-ups. A perpetual gradation, the apotheosis achieved, slowly, but profoundly, as a mirage that is the thing-in-itself, the being-as-in-becoming.
'Good Morning' was planned for morning radio sessions at the same festival. However, something got “lost in translation” and the piece was finished and recorded later at home…Silence, disquietude, sound, an apparition. Différance. Click!
Frans de Waard @ Vital Weekly 925: Very much like the one-sided piece of vinyl, I am never a fan of the one sided cassette either, even when it offers the possibility to record your music on there (which I very much did in the old days). Here's a single sided 90-minute tape by Petr Ferenc, who calls himself Phaerentz. Besides being a promoter (Stimul Festival, Wakushoppu concert series) and journalist (HIS voice magazine), he's also part of Birds Build Nests Underground, Radio Royal, Z Veseleho Sveta, Prkvoj, MCH Band, PPPP, Biokovo. In his solo work he "focuses on physical qualities of sound and its reaction with space and listeners‘ bodies and minds. By phase shifting of short loops he creates surprising acoustic and polyrhythmic phenomena that cannot be fully anticipated beforehand. The result is a psycho-acoustic minimalist experience that focuses on extended repetition as a means to discovering motion in static. It’s psychophysical!", as he says on his website, which is indeed what we hear on 'Monochrome', the opening piece. A short repeating sound, going on and on and on. The most confusing part was the liner notes: 'recorded on 21 June 2013 at the Kunsthallen in Hamburg where the floors creak so nicely. The recording was made during a spontaneous sound walk with a mobile phone in my hand and then applied to monochrome rules which are very strict as for the number of edits, tracks, their sequence etc.', which sounds like something different than what I just heard. That was a piece of nerve racking repeating short blocks of sound. An interesting take on minimalism, but perhaps a bit too long. The other two pieces are more interesting; also quite minimalist, but less nerve racking, I guess. They seemed rather short, but comparison. Maybe I drifted off into the world of hypnotic states by then? Quite a nice release I thought. Certainly a name to remember and look out for. Click!
Jan Sůsa @ HIS Voice: Petr Ferenc, jehož jméno není třeba dlouho čtenářům HIS Voice představovat, ve třetí sólové nahrávce zkoumá svůj pobyt v Hamburgu a za použití různých technik pracuje se zvuky převážně v čisté podobě. První skladba Monochromeotevírá album zvláštní akustickou procházkou, těžko říct, zda šťavnatý dozvuk pochází ze hamburské Kunstahalle, kde byla nahrávka natočena, nebo zda byl efekt přidán v postprodukci. Vrzání podlahy je podrobeno řadě striktních kompozičních pravidel a výsledek zní jako zareverbovaný tenis na praskajícím zamrzlém rybníku.
Druhá skladba/improvizace Tape music Schiphorst 2013 hned od počátku dává vědět, že o žádnou selanku opravdu nepůjde. Vcelku poklidný ambient terénnní nahrávky střídá sedmadvacetiminutová asambláž klouzajících a krátkých smyček. Páskové opakovače určené k výuce výslovnosti jazyků jsou náležitě znásilněny, drobné odchylky a nepřesnosti dané formátem dostávají smysl právě pomocí extrémně repetitivního pojetí skladby. Na počítači by to nejspíš byla nuda. Pulsující výlet na hranicích snesitelnosti určitě není pro každého, ale trpělivost se vyplatí, protože akustické detaily smyček vyvstanou až po delší době. Sluch se po zaplavení zvukem přelaďuje sem a tam, a mnohem zřetelněji vnímá i drobné nepravidelnosti, vibrace se různě proměňují a poloha sluchového ústrojí v místnosti se stává součástí celé kompozice. Kromě soustředěného poslechu lze také album doporučit k úklidu, obzvlášť skladbuTape music Schiphorst 2013. Některé frekvence jsou slyšet v rohu, některé před reproduktorem, jiné se prazvláštně skládají a zase rozlučují. Pokrucování hlavou a pohyby s koštětem mohou vzdáleně připomenout tanec, ale dance music se opravdu nekoná.
O závěreční sinusové ódě Good Morning (přes opakovaný poslech se zdá, že nejde o cover "kokrhací" skladby Beatles ze Seržanta Pepře) platí rovněž slova o pohybu v místnosti. Zvukové vlny se převrací tak nějak snáze, ladněji a efekt "skládání tónů v uších" funguje zase na jiné rovině. Psychoakustický efekt poslední nahrávky posluchač nejlépe ocení se sluchátky, efekt této binaurální rozcvičky se bude lišit s každým posluchačem, ale není příliš těžké ztratit přehled o čase a např. zapomenout odejít do školy. Všem třem částem nahrávky je společný styl práce se zvukem a orientace spíše na jeho fyzickou stránku. Než na vytříbené muzikantství je zde kladen důraz na zvláštní trpělivost, pokoru, meditativnost (samozřejmě bez korálků, zvonečků, vonných tyčinek, atd.), a schopnost ztišení, i přes množství hlasitých momentů. Album III je abstraktní, nevyvolávající konkrétní představy, nálady, ale spíš vzbuzující otázky, pocity neznámé, ba někdy i nepatřičné, nepříjemné, až si ani posluchač neuvědomí, jak rychle se stal jedním z nástrojů.