Radio Royal's new album, RRDL02, is out as a free download on Zeromoon. Phaerentz and Federsel are accompanied by a mysterious Parrot bird-machine that reminds them of what was forgotten a few minutes before NOW.
Richard Kutěj @ musiczone.cz: Můj zatím nejsilnější kontakt s touhle deskou kapely Radio Royal nastal nedávno o víkendu kolem 2. ráno po příchodu z nějakého celkem příjemného večírku. Příjemně nalazenému se mi ještě nechtělo spát a tak jsem si k brouzdání po síti internetu nandal do sluchátek hodně nahlas album "RRDL02", které loni v červenci vydal a dal volně ke stažení experimentální label Zeromoon. A pak to přišlo... Radio Royal je kapelou dvou jedněch z nejvýraznějších osobností naší experimentální, improvizační i noise scény. Petra Ference (Bird Build Nests Underground, publikační činnost v časopise HIS Voice, knihy, atd.) a Federsela (B4, Gurun Gurun, atd.). Petr Ferenc se zde pouští do hraní a hledání zvuků ze svých obvyklých gramofonů a také kazet, Federsel zase přispívá zvuky z hry na nehudební ale i hudební nástroje, myšleno v klasickém slova smyslu, jako jsou třeba kytara, basa, nebo banjo. Internetové kecy a zprávy přestaly být důležité a zajímavé. Ten zvuk chtěl víc, než být jen doprovod k jiným vjemům. Nezbývalo, než ztlumit monitor, zhasnout všechna světla a "jít" do zvukových barev, které se na "RRDL02" nacházejí. Bylo to, jako cestovat kosmickou lodí. Cíl byl neznámý, důvod cesty také a oboje vlastně v tu chvíli ani nebylo důležité. Hlavní byl totiž "zvukový tunel", který tě celého pohltil a šum, zvuky, útržky hlasů a zkrátka celé zvukové spektrum hudby Radio Royal, které vysílalo přes uši přímou cestou do mozku signály, které z něj zpětně vysílaly příběhy z cest někdy, někde... Myslím, že se tomu říká fantazie. Hitem alba je pro mě momentálně "Poop", která evokuje pomalu dojíždějícího finále koncertu jakéhosi bizarního minimalistického orchestru. Ale ono se něco takového dá najít v každé skladbě. K dokončení popisu a pocitů z téhle desky možná nejlépe poslouží nádherný citát, který, nádoby se spojují, pochází z knihy právě Petra Ference s názvem "Hudba, která si neříká krautrock". "Umění vytvářené a propagované oficiálními institucemi a nejsilnějšími hráči na komerčním trhu je totiž dokonale sterilní a svou zdánlivou neškodností a nekonfliktností na svých posluchačích páchá obrovský zločin: učí je pasivně přijímat, netázat se a netvořit mimo mantinely obecně přijímaného..." A Radio Royal je jedním z důkazů pravdivosti výše psaného, jedním z důkazů, že hudbu, která tě dokáže vzít do kosmu, je potřeba hledat úplně jinde, než u oficiálních institucí a nejsilnějších hráčů na komerčním trhu... Click!
SOME REVIEWS
Jan Faix @ HIS Voice: Pražské duo Radio Royal staví základy své estetiky na konfrontaci analogových či elektroakustických zvukových zdrojů (často s delší historií) s přístupem moderních improvizátorů majících široký přehled o soudobé experimentální tvorbě, to vše při trvalé zálibě v psychedelické poetice. S každým jejich novým titulem můžeme sledovat, že se jim přitom množí jak nápady a koncepty, tak i používaný instrumentář. Začalo to gramofony a no-input mixážním pultem, k větší razanci druhé desky si pomohli konkrétnějším samplingem z desek i magnetofonů a elektrickou kytarou (o množství efektů nemluvě), jejich nejnovější titul přináší ještě větší množství barev. Tomáš Procházka si tu zahrál i na baskytaru a banjo a s Petrem Ferencem si oba zařádili také na různých smyčkovačích, počínaje legračními lo-fi kazetovými repeatery a konče originálním nesnadno kontrolovatelým papouškujícím přístrojem z dílny Jakuba Hyblera (mj. Procházkova kolegy z divadla Handa Gote). Spojení pojmů easy-listening a noise, které Radio Royal rádi používají, si lze vyložit třeba tak, že se zde nachází mnoho syrových zvuků typických pro agresivní varianty noise, ale jsou jim jaksi obroušeny drápky a je tak možné si vychutnat více než útočnost jejich témbry a možnosti uplatnění v bohatších aranžích. Další variantou je třeba právě ona různorodost. Pokud by na nás řval jakýkoli prvek z těchto koláží naplno sám osobě, působil by podstatně intenzivněji. Úvodní kus Moutarde de Dijon například z rozkouskovaných úryvků různého mluveného slova a různorodých šumů a samplů vyústí v hustší plochu, vlády nad ní se ale chopí baladická kytara a sporá basová linka. V následujícím Parrot I najdeme řadu agresivních vazeb, musejí ale vedle sebe ponechat místo i pro frekvenčně otupělé avšak tvrdošíjně se vracející minismyčky ze starých kazet a dalším prvkům, které těmto pólům pomáhají ve sblížení. Podobně triviální označení jako "easy-listening noise" by podle této hudby mohlo být třeba "ambient pro otrlé", každý z nich jen velmi dílčím způsobem postihuje ta neustálá zvuková dobrodružství na desce. Další tracky této kolekce je možné vnímat jako přidušenější oproti začátku, důkladnější a opakovaný poslech ale vysvětlí, že jsou spíše ještě dokonalejšími výsledky koncepce sbratření surovosti s měkkou zašumělostí. Jsou to pak především mistrně zvolené barvy, které vytvoří třeba neveselou představu duší v Očistci při závěrečném Purgatory Groove, byť je zřejmě explicitní význam nesen hlavně kvílejícími vokály uvězněnými v malém frekvenčním prostoru, což nás nutí vzpomínat, v jakémže to mystickém horroru už podobná kulisa byla. Hledejte také, jde to snadno při poslechu či stažení nahrávky zdarma ze stránek labelu Zeromoon. Já si při psaní tohoto textu poslechl i obě předešlá alba Radio Royal a musím říci, že i na nich je stále co objevovat. Click!Richard Kutěj @ musiczone.cz: Můj zatím nejsilnější kontakt s touhle deskou kapely Radio Royal nastal nedávno o víkendu kolem 2. ráno po příchodu z nějakého celkem příjemného večírku. Příjemně nalazenému se mi ještě nechtělo spát a tak jsem si k brouzdání po síti internetu nandal do sluchátek hodně nahlas album "RRDL02", které loni v červenci vydal a dal volně ke stažení experimentální label Zeromoon. A pak to přišlo... Radio Royal je kapelou dvou jedněch z nejvýraznějších osobností naší experimentální, improvizační i noise scény. Petra Ference (Bird Build Nests Underground, publikační činnost v časopise HIS Voice, knihy, atd.) a Federsela (B4, Gurun Gurun, atd.). Petr Ferenc se zde pouští do hraní a hledání zvuků ze svých obvyklých gramofonů a také kazet, Federsel zase přispívá zvuky z hry na nehudební ale i hudební nástroje, myšleno v klasickém slova smyslu, jako jsou třeba kytara, basa, nebo banjo. Internetové kecy a zprávy přestaly být důležité a zajímavé. Ten zvuk chtěl víc, než být jen doprovod k jiným vjemům. Nezbývalo, než ztlumit monitor, zhasnout všechna světla a "jít" do zvukových barev, které se na "RRDL02" nacházejí. Bylo to, jako cestovat kosmickou lodí. Cíl byl neznámý, důvod cesty také a oboje vlastně v tu chvíli ani nebylo důležité. Hlavní byl totiž "zvukový tunel", který tě celého pohltil a šum, zvuky, útržky hlasů a zkrátka celé zvukové spektrum hudby Radio Royal, které vysílalo přes uši přímou cestou do mozku signály, které z něj zpětně vysílaly příběhy z cest někdy, někde... Myslím, že se tomu říká fantazie. Hitem alba je pro mě momentálně "Poop", která evokuje pomalu dojíždějícího finále koncertu jakéhosi bizarního minimalistického orchestru. Ale ono se něco takového dá najít v každé skladbě. K dokončení popisu a pocitů z téhle desky možná nejlépe poslouží nádherný citát, který, nádoby se spojují, pochází z knihy právě Petra Ference s názvem "Hudba, která si neříká krautrock". "Umění vytvářené a propagované oficiálními institucemi a nejsilnějšími hráči na komerčním trhu je totiž dokonale sterilní a svou zdánlivou neškodností a nekonfliktností na svých posluchačích páchá obrovský zločin: učí je pasivně přijímat, netázat se a netvořit mimo mantinely obecně přijímaného..." A Radio Royal je jedním z důkazů pravdivosti výše psaného, jedním z důkazů, že hudbu, která tě dokáže vzít do kosmu, je potřeba hledat úplně jinde, než u oficiálních institucí a nejsilnějších hráčů na komerčním trhu... Click!