Some flyers...

...as usually, click on LIVE for all shows future and past.

Phaerentz takes part in Cathedrals project

Cathedrals is a bandcamp project started by Italian composer, philosopher and sound-multimedia artist Pietro Riparbelli. It "has been conceived as a sound archive of sounds recorded within cathedrals" (and sacred spaces). Phaerentz's contribution is a 12-minute recording of Hail Mary from the church speakers, live responses and sounds of people gathering for a service. Recorded on 22 February in Prague.

Nurse With Wound's Dream Memory on Bandcamp

Dream Memory, a hyper limited, long sold-out album by Nurse With Wound, is out on NWW's Bandcamp. It was recorded in Prague and features Phaerentz's improvised speech.

Autumn / winter season

Some flyers. For the complete list of forthcoming shows check the Live section of this web. And another last minute opening, this time for...

A REVIEW

Martin Faix @ Musicweb.cz: Českou kotlinu zastoupil známý hudebník, publicista a promotér Petr Ferenc, častý to účastník festivalu Alternativa (čtěte o jeho společném koncertě v loňském roce s Milanem Knížákem). Svým (takřka) stejnojmenným projektem Phaerentz připomněl své zajímavé bádání se zvuky kazetových magnetofonů nebo například discmanů. Bez jakýchkoli efektů tak staví své dílo na čistém zvukovém výstupu, což ho sice na jednu stranu možná omezuje, nicméně cesta přímého výsledku není vůbec nezajímavá, protože Petr Ferenc dokáže během chvíle rozvinout zajímavou linku zvuků do nadupaného kolotoče elektronického noisu. Click!

Phaerentz goes Baltic

 

For details, click on Live.

Last minute: Phaerentz opens for Pere Ubu

2 July, Klub Pilot, Donská 19, Praha

Do not miss Phaerentz at...

... and for more dates, click on LIVE.

Phaerentz at Martin Šárovec's exhibition opening

PHAERENTZ II out now!

A self-release again, recorded with 4 language repeaters and 2 mixers again, mastered by Federsel again, cover designed by Phaerentz again. 

Phaerentz performs at four dates of Beat Diary tour

Julian Sartorius is a drummer. In 2011, he recorded one beat every day and then released a 12LP box called Beat Diary. On a seven-day tour of Switzerland, Sartorius will share the bill with turntablists interpreting his diary with their plates and needles. Details in Live section and in the poster above.

PHAERENTZ out now!

Phaerentz's first solo release is an eponymous 3" CDR recorded live at Gottfrei, Opava. It features a 20 minute track based on phase shifting of four very short loops. The cover says it all: if you repeat something long enough and do not rely on digital cleanness, new structures and effects appear. Price 3 EUR + shipping.

A REVIEW

k!amm @ A2 (2/2013): Z Petra Ference se stal v průběhu loňského roku Phaerentz a tato proměna tak trochu působí, jako by se z člověka z masa, kostí a masa stal ornament. Hudebník známý ze skupin Birds Build Nests Underground a Radio Royal, případně z různých příležitostných projektů, jehož hlavním nástrojem byly od začátku gramofony, s deskami i bez nich, začal častěji vystupovat sólově a jednoduše vypravené třípalcové CD-R je prvním fyzickým plodem jeho osamělé činnosti. Jde o nahrávku z opavského festivalu Pohyb - Zvuk - Prostor z loňského října, která vznikla bez použití symptomatického nástroje, pouze mícháním čtyř krátkých kazetových smyček. Výsledek je minimalistický, strojově repetitivní. Na první poslech zní jako cédéčko zaseknuté a přeskakující v přehrávači, drobné změny v průběhu plynutí vznikají rozfázováním jednotlivých smyček. Zatímco Ferencova práce s gramofony v jakémkoli z jeho projektů připomínala proces opékání kuřete na rožni, pomalu a opatrně, aby bylo ze všech stran dobře propečené a přitom se nepřipálilo, Phaerentzův přístup je jako soustředit se na vzor koberce a pomalu se do něho vplétat. O masitosti, natož tučnosti nemůže být řeč, vše se odehrává za studena a v odhmotněné podobě. V ideálním případě se posluchač při poslechu odpoutá sám od sebe a stane se sám vzorovaným kobercem, což je docela hezká představa. Koberce nepřemýšlejí, nezamilovávají se, nemají deprese, zato umějí zútulnit místnosti a dobře se na nich leží. Lépe než na dlaždičkách.

Live from Gottfrei, Opava

photo: Jan Dufek

Autumn festivals not to be missed... for details click on LIVE

A REVIEW

Martin Faix @ Musicweb.cz: Po tomto vystoupení následovala ovšem ochutnávka z jiného soudku. V druhém sále klubu spojili své síly dva zdánlivě umělecky nesourodí lidé. Petr Ferenc a Milan Knížák. Jejich koncert se již zdáli nedal přeslechnout a návštěvníkům by se skoro mohlo zdát, možná se mnohým i zdálo, že tato dvojka se rozhodla vyhlásit válku hudbě a všem jejím formám. Jejich odvaha ovšem přinesla ovoce. Milan Knížák stojící za gramofony dokázal, že je člověk, který zasahuje do mnoha uměleckých oborů, nejen výtvarného. Spolu s Petrem Ferencem míchali zvuky různých gramofonových desek, čímž dosáhli dokonalého ruchového šílenství, kterému s profesorsky nasazenými výrazy kralovali. Jejich nehudebně hudební experiment nabídl na rozdíl od předchozí kapely výrazně odvážnější a i perverzně vtipnější show. Hravé a velkolepé vystoupení, jaké předvedl DJ Knížák, určitě zůstane v paměti všech návštěvníků. Click!

A Triple Turntable Evening on Thursday 6th September

Phaerentz, Strotter Inst. and George Bagdasarov are turning their tables on Thursday 6th September at Školská 28 gallery in Prague. Expect three solo sets and then perhaps... Starts at 8PM, more details here.

BBNU - KISS out on Sangoplasmo

A Polish cassette label called Sangoplasmo just released BBNU's Kiss, a live recording from synagogue in Šamorín, Slovakia. Limited 100.

SOME REVIEWS

Steve Dewhurst @ Foxy Digitalis: Recorded live in a Slovakian synagogue, Birds Build Nests Underground’s Kiss is appropriately echo-filled and creaky. The musicians use the building in much the same way as Emptyset did on Medium, bouncing drones and clicks back off the walls and filling the space with a constant whoosh of chilly air. To have been stood in the middle must have been quite an experience - the howls part way through Side A’s single untitled track twist through the air like playful ghosts ruffling the hair of the audience members. The mine cart clacks that rattle in the background create a sense of dread, gradually growing closer so you wonder what’s coming. Something pretty dreadful, as it happens; things reach fever pitch with a chorus of disembodied chants and strings as a flurry of screams pierces the unholy cacophony. Every single sound the musicians use remains present up until a few minutes into Side B (the same piece continues, making it almost 45 minutes long in total) and it creates a dense smog of terror. When a demonic voice strikes up above it all it’s although the monastery itself is talking - a true House of Usher moment - but this gives way to a bizarre, muffled carnival refrain that continues the piece like you’re riding the greatest ghost train of all time. Things build on from here again but never quite reach the levels of horror presented on Side A, instead descending into a rather murky series of drones and echoed voices. Even still, Kiss is a fascinating, frightening and thoroughly absorbing cassette from the consistently excellent Sangoplasmo. Click!

Jan Faix @ HIS Voice: Pražské gramofonově-filmové trio Birds Build Nests Underground vyslalo do světa již i aktuálnější nahrávky, koncertní záznam z roku 2009 pořízený v synagoze ve slovenském Šamorínu však ani po třech letech ze své síly nic neztratil a kazetová edice v režii polského labelu Sangoplasmo z něho vytvořila osobitý artefakt. Plunderfonické kreace dvou hráčů na gramofony zde vycházejí vstříc přirozenému echu sakrálního prostoru už od úvodního hledání a nacházení základní jemně ambientní smyčkové struktury a zapadají do něho skvěle třeba i útržky mluveného slova, sborové fráze a všudypřítomné praskání desek. Jiným směrem pak koláž posouvají třeba různé syntezátorové melodicko-harmonické úryvky, výraznější rytmické samply, či echy obalované expresivní výkřiky. Když po dvaadvaceti minutách otočíme kazetu bez zaváděcí pásky, vstoupíme ihned již do plného procesu a tato nutná pauza ještě pomáhá v uvědomění si, v jak mnohovrstevnaté zvukové halucinaci se nacházíme. Přibývají navíc hrátky se smyčcovými samply a na nějakou dobu i beat, který by zde bylo, pokud se u nějaké jiné hudby používá označení "lámaný", vhodnější charakterizovat jako "ulomený". Plynulou a neuspěchanou codu je potom vzhledem ke koncertnímu prostoru a zvonivě mystickým barvám možné chápat i jako projev smyslu hudebníků pro vtipnou nadsázku, sledovat ji ale budeme se zaujetím až do posledního lupnutí. Opět krásná práce a opět se o něco víc těším na album BBNU s nějakým aktuálnějším materiálem. Click!

Jakub Knera @ Popupmusic: Birds Build Nests Underground to praskie trio, które w skrócie można opisać jako twórców nowych brzmień z dźwięków i obrazów znalezionych. „Kiss” to ich koncertowy album z nagraniami zarejestrowanymi w synagodze w słowackim Šamorínie. Porównanie z Philipem Jeckiem i Jamesem Kirbym nasuwa się samo, ale BBNU rozbudowują formułę swoich działań. Z jednej strony wykorzystują stare nośniki, wybierają z nich melodie, które loopują, ale z drugiej celowo jeszcze bardziej je niszczą - psują strukturę płyt gramofonowych, „brudzą” ją naklejkami, specjalnymi cięciami i wszystkim tym, co wprowadzi dodatkowe zniekształcenia, fizycznie tworząc nową jakość dźwięku. „Melodie” pochodzą z płyt gramofonowych, zapętlonych loopów, celowo zepsutych, deformujących znalezione melodie, wybrzmiewające dźwięki albo zaledwie ich zapętlone echo. Dodatkiem, tutaj dostrzegalnym w mniejszym stopniu, jest trzeci członek zespołu, który eksperymentuje na nośniku filmowym, taśmie 8mm. Podczas koncertu z pewnością dodaje to muzyce dodatkowego uroku, może warto żeby BBNU pokusili się o wydawnictwo audiowizualne? Click!

A handwritten review from wasistdas.co.uk:

Click!

Radio Royal live at Menu

RRDL02 out on Zeromoon

Radio Royal's new album, RRDL02, is out as a free download on Zeromoon. Phaerentz and Federsel are accompanied by a mysterious Parrot bird-machine that reminds them of what was forgotten a few minutes before NOW. 

SOME REVIEWS

Jan Faix @ HIS Voice: Pražské duo Radio Royal staví základy své estetiky na konfrontaci analogových či elektroakustických zvukových zdrojů (často s delší historií) s přístupem moderních improvizátorů majících široký přehled o soudobé experimentální tvorbě, to vše při trvalé zálibě v psychedelické poetice. S každým jejich novým titulem můžeme sledovat, že se jim přitom množí jak nápady a koncepty, tak i používaný instrumentář. Začalo to gramofony a no-input mixážním pultem, k větší razanci druhé desky si pomohli konkrétnějším samplingem z desek i magnetofonů a elektrickou kytarou (o množství efektů nemluvě), jejich nejnovější titul přináší ještě větší množství barev. Tomáš Procházka si tu zahrál i na baskytaru a banjo a s Petrem Ferencem si oba zařádili také na různých smyčkovačích, počínaje legračními lo-fi kazetovými repeatery a konče originálním nesnadno kontrolovatelým papouškujícím přístrojem z dílny Jakuba Hyblera (mj. Procházkova kolegy z divadla Handa Gote). Spojení pojmů easy-listening a noise, které Radio Royal rádi používají, si lze vyložit třeba tak, že se zde nachází mnoho syrových zvuků typických pro agresivní varianty noise, ale jsou jim jaksi obroušeny drápky a je tak možné si vychutnat více než útočnost jejich témbry a možnosti uplatnění v bohatších aranžích. Další variantou je třeba právě ona různorodost. Pokud by na nás řval jakýkoli prvek z těchto koláží naplno sám osobě, působil by podstatně intenzivněji. Úvodní kus Moutarde de Dijon například z rozkouskovaných úryvků různého mluveného slova a různorodých šumů a samplů vyústí v hustší plochu, vlády nad ní se ale chopí baladická kytara a sporá basová linka. V následujícím Parrot I najdeme řadu agresivních vazeb, musejí ale vedle sebe ponechat místo i pro frekvenčně otupělé avšak tvrdošíjně se vracející minismyčky ze starých kazet a dalším prvkům, které těmto pólům pomáhají ve sblížení. Podobně triviální označení jako "easy-listening noise" by podle této hudby mohlo být třeba "ambient pro otrlé", každý z nich jen velmi dílčím způsobem postihuje ta neustálá zvuková dobrodružství na desce. Další tracky této kolekce je možné vnímat jako přidušenější oproti začátku, důkladnější a opakovaný poslech ale vysvětlí, že jsou spíše ještě dokonalejšími výsledky koncepce sbratření surovosti s měkkou zašumělostí. Jsou to pak především mistrně zvolené barvy, které vytvoří třeba neveselou představu duší v Očistci při závěrečném Purgatory Groove, byť je zřejmě explicitní význam nesen hlavně kvílejícími vokály uvězněnými v malém frekvenčním prostoru, což nás nutí vzpomínat, v jakémže to mystickém horroru už podobná kulisa byla. Hledejte také, jde to snadno při poslechu či stažení nahrávky zdarma ze stránek labelu Zeromoon. Já si při psaní tohoto textu poslechl i obě předešlá alba Radio Royal a musím říci, že i na nich je stále co objevovat. Click!

Richard Kutěj @ musiczone.cz: Můj zatím nejsilnější kontakt s touhle deskou kapely Radio Royal nastal nedávno o víkendu kolem 2. ráno po příchodu z nějakého celkem příjemného večírku. Příjemně nalazenému se mi ještě nechtělo spát a tak jsem si k brouzdání po síti internetu nandal do sluchátek hodně nahlas album "RRDL02", které loni v červenci vydal a dal volně ke stažení experimentální label Zeromoon. A pak to přišlo... Radio Royal je kapelou dvou jedněch z nejvýraznějších osobností naší experimentální, improvizační i noise scény. Petra Ference (Bird Build Nests Underground, publikační činnost v časopise HIS Voice, knihy, atd.) a Federsela (B4, Gurun Gurun, atd.). Petr Ferenc se zde pouští do hraní a hledání zvuků ze svých obvyklých gramofonů a také kazet, Federsel zase přispívá zvuky z hry na nehudební ale i hudební nástroje, myšleno v klasickém slova smyslu, jako jsou třeba kytara, basa, nebo banjo. Internetové kecy a zprávy přestaly být důležité a zajímavé. Ten zvuk chtěl víc, než být jen doprovod k jiným vjemům. Nezbývalo, než ztlumit monitor, zhasnout všechna světla a "jít" do zvukových barev, které se na "RRDL02" nacházejí. Bylo to, jako cestovat kosmickou lodí. Cíl byl neznámý, důvod cesty také a oboje vlastně v tu chvíli ani nebylo důležité. Hlavní byl totiž "zvukový tunel", který tě celého pohltil a šum, zvuky, útržky hlasů a zkrátka celé zvukové spektrum hudby Radio Royal, které vysílalo přes uši přímou cestou do mozku signály, které z něj zpětně vysílaly příběhy z cest někdy, někde... Myslím, že se tomu říká fantazie. Hitem alba je pro mě momentálně "Poop", která evokuje pomalu dojíždějícího finále koncertu jakéhosi bizarního minimalistického orchestru. Ale ono se něco takového dá najít v každé skladbě. K dokončení popisu a pocitů z téhle desky možná nejlépe poslouží nádherný citát, který, nádoby se spojují, pochází z knihy právě Petra Ference s názvem "Hudba, která si neříká krautrock". "Umění vytvářené a propagované oficiálními institucemi a nejsilnějšími hráči na komerčním trhu je totiž dokonale sterilní a svou zdánlivou neškodností a nekonfliktností na svých posluchačích páchá obrovský zločin: učí je pasivně přijímat, netázat se a netvořit mimo mantinely obecně přijímaného..." A Radio Royal je jedním z důkazů pravdivosti výše psaného, jedním z důkazů, že hudbu, která tě dokáže vzít do kosmu, je potřeba hledat úplně jinde, než u oficiálních institucí a nejsilnějších hráčů na komerčním trhu... Click!

Petr Ferenc on a Nurse With Wound album

Nurse With Wound's 2010 show in Prague was released on a very limited CDR called Dream Memory. Petr Ferenc appeared with the band and presented a short, improvised speech about war and chicken and thus made it on a NWW album.

Birds Build Nests Underground: So As

This video is a bonus on BBNU's latest album So As released on Lumberton Trading Company / Love Nest.

SOME REVIEWS

JKH @ Vital Weekly: Birds Build Nests Underground (BBNU) started as a duo in 2003 in Prague and the main goal was to create music with old and broken records. Later the turntablists Petr Ferenc and Michal Brunclik started to cooperate with Martin Ježek, who is now responsible for the images of BBNU. The trio is working now in the field of found sound and vision and they work with a double DJ set, 8 mm, 16 mm, 35 mm and KP8 film and slide projectors. The trio doesn't want to be an ordinary DJ/VJ group who create a nice party, but they want to discover and present pure sound and images. The concerts are a interaction between sound and vision. The CD So As is their latest CD after three years and is released by the Polish label Lumberton Trading Company. The CD has four tracks and one short movie of ten minutes which is registration of part of a concert in 2011. That was the day Freddy Mercury died. The movie is a nice combination of home movies and parts of some official movies. The images are well edited together and flow into a melting pot of nostalgic moments. The first track started a jazz-based composition with a lot of horns and trumpets and flows into a rhythm track. I do not know how they manipulate the old records, but is like a drum band is playing. The second track "Ossifying Tonques" is one the most surprising tracks of this year. It starts like the old opera "Einstein on the Beach"of Philip Glass and moves into a industrial vicious beat. Great piece of music and nice combination of different atmospheres. "Axe Loop" is like an anxious walk though different corridors of a hotel and the last track "Smoking Sun" is like a sweet lullaby which will introduce a subtile nightmare. Beautiful album with very creative use of recycling music.

Denis Boyer @ Feardrop: Découvrant les premiers disques du duo tchèque Birds Build Nests Underground, on se trouvait en présence d’un épais tissage, non pas tavelé, mais moiré, ce qui n’est pas un travail des plus faciles lorsqu’on procède, comme eux, principalement avec des platines. On connaît de fameux précédents, tels Philip Jeck et Janek Schaefer, qui montrent en chaque endroit de leur œuvre les deux qualités complémentaires du rêve que sont le rebondissement et la fluidité. BBNU a ensuite fait muter sa musique, vers plus de complexité, au détriment parfois de la solidité de la texture. Petr Ferenc, moitié du duo, en s’associant à Martin Janíček, retrouve le bouillonnement ininterrompu des premiers travaux de BBNU. Tah est un disque tournoyant, aux sonorités industrielles et vrombissantes, comme recueillies dans le creux d’une citerne désaffectée et reconvertie en resserre aux métaux déclassés. Diverses densités, de multiples rouilles, s’y côtoient en effet, s’amalgamant en un entrelacs de filins, tressés en cercle, du grondant à l’abrasif, du bourdonnant au miroitant, en passant par le crépitement obligé des vinyles sur platines. L’atelier évoque parfois celui de Jon Müller, avec ou sans Asmus Tietchens. Une telle drone music est fascinante, en ce qu’elle ne naît pas de cordes, de vent ou de touches, mais de matériaux proche de leur origine, décidés à la première mise en voix, dévoilant le mystère de l’hélice sonore, de même que le métal chauffé à rouge dessine des motifs palpitants, alternant avec le noir, donnant le rythme dans leur dissolution. De telles retrouvailles avec les figures primordiales de la matière, dont le son, on le sait désormais, peut rendre compte tout aussi bien que la peinture ou la poésie, de telles retrouvailles ne sont pas, ou plus, menées avec un pareil rythme dans la musique de Birds Build Nests Underground. Est-ce à dire qu’elle a perdu tout intérêt ? Non, évidemment, mais depuis l’album Bohnice, Babí Léto, Scéna Polí5, elle s’offre à un autre surréalisme, non plus celui de la pâte épaisse, mais bien des claudications, des escarpements. Pour ceci, on convoque comme souvent les sons de cuivre. Les vinyles préparés sont donc nombreux où l’on trouve trompette, saxophone, cor… De paysage la musique est devenue scène, non de forces naturelles, mais d’interventions. Le tout est de découvrir un liant, comme au milieu d’un orchestre de musiciens munis de bouchons d’oreille ! L’entrée est déstabilisante ; et une fois le centre de gravité bouleversé, on retrouve par force de percussions, de soulèvements métalliques, une sorte de grondement tellurique qui se fait le nouveau porteur. Car le duo Petr Ferenc / Michal Brunclík peut décider de privilégier les reliefs à la texture, il reste l’enfant de ses recherches, de ses savantes formules d’amalgame et, aussi loin du centre que leurs nouvelles expériences les conduisent, ils semblent avoir gardé avec lui le lien d’un fil de vie, les garantissant en dernier recours contre l’anarchie sonore, celui que le plunderphonics a érigé en esthétique ultime, et que BBNU a toujours su contourner. Ainsi assuré dans le même temps que les musiciens, l’auditeur peut partir plus sereinement à l’aventure, visiter comme avec Philippe Petit des contrées oniriques (boucles de voix envoûtantes, mêlées de babillages lumineux, pavés de cordes inquiétantes, incantations en perte de vitesse, vrombissement aériens, rafales métalliques), en un mot et jusqu’au plus profond des marécages et de l’aventure, se laisser conduire. (PS: à ces images sonores répondent d’autres images, le live en super 8 que réalise et projette celui que l’on peut considérer comme le troisième membre du groupe, Martin Ježek. Le CD So As offre un piste vidéo de 10 minutes de ces images anciennes et variées, auxquelles l’agencement donne une incompréhensible complicité dans leur déroulement : superposition, fondus, succession, reconstruction extrême d’une réalité empruntée auX passéS). Click!

Matěj Kratochvíl @ HIS Voice: Pražské duo gramofonických operátorů doplněné operátorem filmovým se za uplynulých málem deset let stalo stabilní složkou domácího hudebního substrátu. Za tu dobu stihli otestovat několik způsobů, kterak vracet jehlu v drážce, prohrabali kilometry regálů se starými deskami v antikvariátech a bazarech, tvořili improvizovaně i podle grafických partitur. SoAs je jejich šestý titul (účast na kompilacích nepočítaje) se čtyřmi stopami a jedním filmovým bonusem. Pokud by vám někdo pustil desku a neřekl, o co jde, na gramofony si u první skladby Sintordin nejspíš nevzpomenete. Spíše si řeknete, že saxofonovou sekci jazzového bigbandu někdo natočil při divoké pitce. Divoké fráze v různých rychlostech se kupí jedna na druhou, takže pravidelnost smyček se ztrácí a odhalitelné jsou až při pozornějším poslechu. V půli skladby nastává změna a pole patří bicím, nejspíš také z jazzových zdrojů. Kromě zvukové vyhraněnosti (vedle saxofonů a bicích již jen smích v závěru) je tento track nápadný absencí praskání a šumu, jinak téměř nezbytné součásti zvukového světa BBNU. Ty dostanou slovo v následující Ossifying Tongues. Lupance udávají rytmus, v němž se roztáčejí ženské hlasy, orchestrální akordy nebo cosi industriálně či metalově dunivého. Na chvíli slyšíme zpomalený hlas zpívající možná česky (nebo snad slovensky?). Po jazzovém chaosu a mechanicky zařezávajících smyčkách přichází Axe Loop, nejdelší kousek na CD, v němž se rytmus ztrácí v roztékajících se zvukových plochách. Akordy neurčitelného původu, kovová cinknutí, opět zpomalený zpěv, který budí podezření, že v původní rychlosti patřil povědomé melodii, osamělý jazzový saxofon (známe ho z první skladby?). Závěr patří čtyřminutovéSmoking Sun, která tu působí jako ukolébavka. Vrací se pravidelný rytmus, ospalý hlas zpívá „a-áá“ podbarvován brnkáním harfy (či čehosi jiného) a sestupným melodickým motivkem. Hudebníci experimentující s netradičními zdroji zvuku, podomácku vyrobenými hudebními nástroji či s nestandardně využívanými technologiemi se často primárně soustředí na to, s čím a jak pracují, hledají nové způsoby manipulace. A pak je tu druhý přístup, kdy jsou prostředky sice netradiční, ale jde především o to, co zní. Navzdory všem těm rokům je stále ještě nezvyklé používat gramofon tímto způsobem, ale z toho, jak jsou jednotlivé skladby vystavěny, i z dramaturgie celého CD je znát, že BBNU jde především o hudbu a v podstatě  zcela konzervativně o krásnou hudbu. Click!

Jan Faix @ Kulturissimo: Pražská formace Birds Build Nests Underground po třech titulech v roce 2010 ve vydávání poněkud zvolnila a další album se tak dostává k veřejnosti až teď. Na koncertech však bylo nadále možné sledovat vývoj jejich konceptů směřujících k nacházení nových účinků spojování starších hudebních a filmových materiálů všeho druhu a jednotliví členové BBNU také expandovali do dalších projektů. V tom ohledu byly zřejmě nejviditelnější aktivity Petra Ference, například ve spolupráci s Martinem Janíčkem (album Tah na pražské značce Polí5) nebo s Tomášem Procházkou pod jménem Radio Royal (jejich nahrávky publikovalo už pražské vydavatelství KLaNGundKRaCH a ruský netlabel Clinical Archives). Deskou So Astaké BBNU znovu oživili vlastní vydavatelskou značku Love Nest, pod níž vydali především svůj Andělem oceněný vinylový debut Night Night (2007), a zároveň navázali spolupráci také s pozoruhodným britsko-polským labelem Lumberton Trading Company, jenž má v katalogu i taková jména jako Michael Gira či Faust. CD So As je nosičem, který zatím nejlépe postihuje všechny rozměry tvorby BBNU. Kromě čtyř kompozic dvou experimentátorů s gramofony, Petra Ference a Michala Brunclíka, totiž obsahuje také desetiminutový videozáznam, v němž si můžeme vychutnat práci i třetího člena, Martina Ježka, který při koncertech improvizuje obrazovou složku s pomocí několika obstarožních osmi a šestnáctimilimetrových promítaček, diapozitivů apod. Zvuková tvorba BBNU vždy vycházela především z práce s gramofony, při níž Brunclík s Ferencem neDJským a neremixérským způsobem kombinují a přetvářejí samply získané z desek opravdu různých žánrů i stáří. Někdy tak vytvořili takové zvuky, že jejich původní zdroj nebyl téměř zjistitelný, na této desce však zůstávají úryvky mnohem častěji ve své původní podobě, nebo přinejmenším tolik neztrácejí na charakteru žánru, z něhož vzešly, a So As je tak možná celkově přístupnější kolekcí. První skladba Sintordin nás například vrátí do freejazzové éry přelomu 60. a 70. let. Jednotlivé fráze dechových nástrojů, bicích a perkusí připomínají tehdejší vinyly Archieho Sheppa či Erica Dolphyho, ale do celku jsou poskládány již s jiným cítěním, poněkud legračně toporným. To vynikne zvláště při podivně strnulém "bicím sólu", kterému se vzápětí společně s dechy hurónsky vysměje i Vlasta Burian. Podobně tradičně vystavěná trojdílná forma se objeví i v dalším tracku. Jeho první části udávají rytmus i náladu především neučesané vokální smyčky a všudypřítomný praskot uprášených desek, následuje však překvapivě průrazný beat a pak závěr, v němž se oba předešlé materiály propojí. Užívat si tu lze ale hlavně osobitou práci v kombinování detailnějších barev, podobně jako i v následující nejdelší kompozici Axe Loop (16 minut). V ní se pomocí sytezátorových zvuků, ploch či vokálních úryvků obalených echem v duchu chladně psychedelické "kosmiche musik", transformovaným orchestrálním valům, jejichž patosu ale podlehl už dříve někdo za nás, freejazzovým dechovým vstupům i kdysijazzovým bicím ocitneme ztraceni v širokém bezčasém prostoru. Vzdáleni od povrchu naší planety zůstaneme i v poslední skladbě, kde se ale několik málo ozvěn pozemského hudebního života podařilo zachytit možná v konkrétnější i když kratší podobě a jejich jednoduchým navrstvením při téměř singlovém rozměru vznikla příjemně snivá nálada. Počínaje již obalem čiší z celého tohoto CD velmi sympatická neokázalost. Všechny jeho složky (hudba, design i video) si žijí vlastním nenáročným životem bez potřeby na sebe nějak prvoplánově upozorňovat. BBNU jsou tady civilní a v dobrém rozpoložení. Často se setkáváme s názorem, že se drtivá většina naší domácí hudební produkce již déle ani nevyrovnává běžnému dění v zahraničí. I So As nás ujišťuje, že toto tvrzení je potřeba usměrnit hlavně na mainstreamové žánry. V okrajovějších oblastech hudby se u nás můžeme setkat s tvorbou vycházející z mnohem jasnějších a silnějších uměleckých vizí, u níž nejistota při srovnávání s mezinárodní scénou není namístě. Deska So As je k poslechu i ke koupi například zde: https://bbnu.bandcamp.com/album/so-as. 85% Click!

Prof.Neutrino @ freemusic.cz: Recenzovat loňské album BBNU není tak úplně snadný úkol a tak se mi hodně dlouho neprávem válelo na stole, než jsem se k tomuto činu odhodlal. Piju tedy svařák a poslouchám to, čemu se u nás věnuje opravdu jen hrstka zasvěcených, tedy manipulativní hudbě s gramofony, neboli turntablismu. Ne, že by dnes gramofon byl málo využíván jako hudební nástroj, ba naopak, ale většina „produktů“ vznikajících na gramofonech vychází převážně z DJ kultury, tedy až přespříliš se drží rytmického úzu a stylové čistoty (viz hip hopové či dub stepové variace na totéž téma). V krajním případě má toto „řemeslo“ za úkol předvést úctyhodný sportovní výkon hodný olypmpijských her (ano, uhodli jste, myslím na scratching). Jsem zvědal zda už příště bude nasazen na listinu. Zcela jinak se ke gramofonům postavili avantgardní umělci typu Philipa Jacka či Christina Marclaye, kteří se nebáli naroubovat vše, co jim přišlo pod ruku a vytvořit či dekonstruovat z toho sonickou kulisu, případně prazvláštní soundtrack k hodně klubovému filmu se silnou psychologickou zápletkou alá Mazací Hlava či Tetsuo. Ze stejného těsta je i Petr Ferenc a Michal Brunclík, známí pod hlavičkou Birds Build Nests Underground, již minulý rok dali vzniknout svému novému albu So As. Celé album dodržuje stylovou vinylovou minutáž, což je cca 40 minut. Dvě skladby na Áčku a po dvou na Béčku, což je sympatické. Na albu je znát vliv undergroundové minulosti, industrál a postindistrál až kamsi k neidentifikovatelné dadaistické kakofonii Jeana Dubuffeta a jeho art brut či ještě lépe outsider artu. Nemůžu samozřejmě nepamatovat ani na zakladatele plunderfonie Johna Oswalda, ale ani na našeho Milana Knížáka, který své koncepty s „gramofonismem“ prováděl pod záštitou Fluxus již na konci 60-tých let. Na albu se projdete z koncertu DG 307, přes Controlled Bleeding až k postjazzu typu Supersilent. Napadnul mě i John Zorn a jeho free výlety do oblastí všemožných obskurních a okrajových žánrů, nebo rozverný podivín Kid Koala, ale to jsou jen pouhá nepřesná a možná zavádějící podobenství. Příběh si musí každý prožít sám. Lépe zapomenout na jména a ve své autonomní zóně najít svůj prázdný kout, tam kde se dobře kouří a uši neoslepuje smogová záře nahořklých mandlí. A kdo se směje naposledy….??? Click!

One from an American mail art etc. zine Node Pajomo (POB 2632, Bellingham, Washington, 98227-2632, USA):

RRDL01 is out on Clinical Archives

Radio Royal's second album, RRDL01, is out on Clinical Archives as a free download. Or here.

SOME REVIEWS

Nuclear Boy: An experimental duo from the Czech Republic that utilizes live electronics and tape recordings. This style has become a bit boring lately, but Radio Royal prove that there are still interesting artists creating unique soundscapes and atmospheres in this tradition. Click!

Recent Music Heroes: aarrghh, this 7-piece issue is an erratic blend of psychedelic and spaced-out propulsions, chameleonic improvisation sections, psychotic squeezing noise forays, mesmerizing repetition-heavy electronica, however, ideologically resulting from the tradition of early electronic days (regarding the academic or classical music circuits) and the synthesis-induced krautrock alchemy (Conrad Schnizler, Roedelius-Moebius) and the tradition of NY, California and Chicago-based improvised noise and sound art (Big City Orchestra, Borbetomagus, Tuxedomoon, The Residents). Highly convincing and one of the most impressive albums in the year of 2012 indeed. In a word, it is holy madness. Click!

Vojtěch Jírovec @ Ditchmag: V českých podmínkách není mnoho aktivnějších postav než Tomáš Procházka. Pod přezdívkou Federsel je znám jako člen divadelních uskupení Buchty a Loutky nebo Handa Gote, avšak věnuje se i několika důležitým hudebním projektům (čerství vítězové ceny Vinyla za nejlepší album B4 nebo zřejmě nejpopulárnější současné české hudební eso v zahraničí - přinejmenším v dálném Japonsku - Gurun Gurun). V Radio Royal se k němu přidává hráč na preparované gramofony a hudební publicista Petr Ferenc. Již druhým albem RR je internetový release RRDL01, který nyní vychází na ruském netlabelu Clinical Archives - volně ke stažení jsou zde zaznamenány elektronické vzruchy, útržky hlasů („a crime against motherhood“) i Federselovy kytarové výlety kamsi do Krautrockova. Se znalostí produkce této dvojice je zase o něco obtížnější stěžovat si na zaostalost české hudební scény - Radio Royal je špičkový a se svými zahraničními protějšky naprosto srovnatelný hudební projekt. Click!

Jan Faix @ HIS Voice: Zatímco na svém loňském prvním albu RRCD01 vydaném u pražských Klangundkrach zabředlo duo Radio Royal do dlouhých abstraktních meditací s analogovou elektronikou, nyní se rozhodlo ukázat svou rockovější tvář, ač se to tak na první pohled/poslech nemusí zdát patrné. Oproti dvěma dlouhým improvizacím na debutu máme na jejich aktuální kolekci (publikované jako free download na ruském netlabelu Clinical Archives) sedm kratších kusů, v nichž Tomáš Procházka a Petr Ferenc vytvářejí struktury vyvolávající dojem většího obsazení s tradičně rozloženými rolemi - rytmika, harmonické doprovody, výraznější improvizační vstupy, vokály sólové či sborové - to vše ale samozřejmě po svém. Oba protagonisté se rozhodně nijak netají svou zálibou v estetice historického německého krautrocku, ostatně i u tohoto downloadu ho uvádějí mezi klíčovými slovy. Máme zde tedy směs psychedelických zvuků staré elektroniky, různě realizovaných rytmů a basových podkladů, tentokrát se ale Procházka chopil i tady elektrické kytary, s níž je viditelný spíše v jiných svých projektech (například domovských B4). Přitom si ale na koncertech zajisté ověříme, že Radio Royal neopustili image dvou zvukových inženýrů plně pohroužených do procesů ve svých soustavách gramofonů, magnetofonů, nestandardně zapojených mixážních pultů a efektů analogových i digitálních. Hlasy pouštěné z kazet či desek působí naživo jako metatextový experiment, na moderní desce je ale můžeme brát jako samostatný zdroj hudebních informací vedle různorodých struktur prchavých elektronických vazeb a převrácených smyček. Poslech nabízí také neustálé pátrání po humorných šifrách, už když nám hned první track připomene v názvu jméno Pasi Mäkelä, s nímž na letošním CD Evening With Federsel And Mäkelä připomněl Tomáš Procházka univerzálnost termínu freak out a podobných spontánních hudebních bláznivin. Humor Radia Royal ale spočívá zase v něčem jiném. Neotřele kombinují zdroje z různých dob - nástroje, přístroje, média, stylové zásady - a nechávají je promlouvat vlastním jazykem. Babylónské zmatení však nehrozí díky pečlivé kontrole celého procesu. Tito dva tvůrci ve svých psychedelických kreacích uplatňují zase jiným způsobem své bohaté a výjimečné zkušenosti s nakládáním se zvukovou matérií, což posluchači nabízí jedinečnou možnost oddálit své smysly od každodenní reality. Click!

Jiří Špičák @ Radio Wave: Hudební experimentátor Petr Ferenc je známý především svým zaujetím pro gramofony - to ventiluje nejčastěji v uskupení Bird Build Nests Underground, které je mimo jiné držitelem žánrové ceny Anděl za rok 2007 v kategorii Alternativní hudba. Svojí pečlivou prací s preparovanými gramofony navazuje třeba na improvizované zvukové plochy liverpoolského hudebníka Philipa Jecka, který vydává na respektovaném britském labelu Touch. Jak je ale v žánru experimentální elektroniky nebo hlukové hudby zvykem, hudebníci se často nespokojí s jednou kapelou, ale účinkují v četných bočních projektech. V případě Ference je to duo Radio Royal, ve kterém jej doplňuje Tomáš Procházka. Ten si pod pseudonymem Federseludělal jméno coby součást kapely B4 (čerství držitelé ceny Vinyla pro Album roku) nebo Gurun Gurun. Dvojice vydala svoje první album v loňském roce - o CDR se postaral pražský label KLaNGundKRaCH, v jehož katalogu můžeme kromě debutu Radio Royal najít třeba i desky od hypnagogické kapely No Pavarotti nebo projektu K!amm. Druhá deska, internetový release pojmenovaný RRDL01, vyšla pod hlavičkou ruského netlabelu Clinical Archives. Radio Royal na ní působí nebývale sebejistým a především kompaktním dojmem - a napomáhá tomu i rozdělení úloh mezi oběma muzikanty. Zatímco Ferenc se poměrně tradičně věnuje svým gramofonům, Procházka do výrazu kapely vnáší organičnost svojí hrou na kytaru. Decentně odměřené hrátky s kazetovými magnetofony zase upevňují stavbu všech sedmi tracků hypnotickou rytmikou. Mnohovrstevnaté kompozice Radio Royal fungují na principu hudebních koláží - na desce je slyšet mluvené slovo, elektronický bzukot mixážního pultu i repetitivní ozvuky německého krautrocku a rané psychedelie 70. let. Přestože se album ze začátku tváří možná trošku neproniknutelně, nejde o nijak závratně obtížný poslech. Radio Royal totiž nechybí ani smysl pro nadsázku a hudební odlehčení. Právě to nakonec dělá z desky RRDL01 přitažlivý materiál, který je se zahraniční produkcí v podobných žánrech naprosto srovnatelný. Click!

TAH is out on Polí5

Martin Janíček / Petr Ferenc collaboration Tah was recorded at Mánes Gallery, Prague and is now out on Polí5. Martin's metal instruments (stainless steel pipe and a big bow) are combined with PF's ambient turntable soundscapes.

SOME REVIEWS

Jan Faix @ hisvoice.cz: Poslední loňský titul pražského vydavatelství Polí5 přináší koncertní záznam z jednoho z večerů uskutečněných v pražské výstavní síni Mánes při výstavě Orbis Pictus. V den s palindromickým datem 11.2.2011 se zde sešli Petr Ferenc s Martinem Janíčkem, aby zkonfrontovali zvukové vlastnosti a možnosti dvou materiálů - vinylu a kovu. Vinyl je zastoupen deskami rozeznívaných gramofonem, chtělo by se tedy říci „tradičně“, kdyby jim ovšem nevládl Ferenc dlouhodobě zkoumající nestandardní možnosti jejich využití. Autorské kovové objekty soundartisty Janíčka jsou působivé svou sebejistou jednoduchostí a možná tedy více prezentují sílu samotné hmoty. Masivní kus plechu napínající jedinou strunu vytváří monstrózní luk a společně s nerezovou troubou nabízejí při amplifikaci řadu hráčských technik - perkusivní hru rukama či rozličným bubenickým vybavením, rozeznívání smyčcem, pilníkem apod. Celý záznam je na CD rozdělen do čtyř částí. Téměř ihned od počátku první z nich máme co do činění s hutnou a vrstevnatou zvukovou masou. První desetiminutový kus je postaven především na táhlých potemnělých plochách, konkrétnější zvukové akce zde vypozorujeme především u Janíčkových objektů. Gramofony zde tvoří především stabilní proud pomalu se vyvíjejících prodlev, které z basového registru expandují čas od času i do vyšších poloh, přenoska pak pravidelně hlásí svou přítomnost neúnavně nepravidelným ale v podstatě velmi příjemným popraskáváním. V dalších dvou kratších částech nabírá projev dua syrovější industriální charakter, rozeznívaný kov zde rezonuje s cyklickým hukotem mechaniky gramofonu rotujícího možná i bez vinylové zátěže. Pak přibývají také Janíčkovy rytmizace a desky svůj návrat do hry potvrdí sofistikovanými plunderfonickými hrátkami, v nichž ve vzdáleném echu rozpoznáme například ženský vokál. V první polovině alba se duo zkrátka takto vybouří, aby v posledním a nejrozsáhlejším tracku (21:12) pokračovalo v podrobnějším průzkumu společně objeveného komunikačního prostoru. Praskot desek by chtěl toto dění vrátit zpět na zem, jiné zvuky se však ozývají i z velkých dálek. Povrchních asociací může dnešnímu mediálními obrazy přesycenému posluchači při setkání s tímto albem vytanout na mysli dost, ať se jim snaží vyhnout sebevíc. Vize tovární haly po odchodu poslední směny se však někomu může zkřížit s různými klišé ze soundtracků doprovázejících filmové záběry například na tibetské chrámy. Jinému se představa vlastní přítomnosti uvnitř rotující prázdné betonové míchačky spojí s postkatastrofickými obrazy rituálů lidí zapomenutých po generace v důlní šachtě. Oblíbené jsou také akustické představy pnutí uvnitř hmoty - skály protkané jeskyněmi, praskajícího ledovce - nesmyslnost těchto nápadů nezávisí na intelektu jedince, v jehož hlavě se mohou poprat... Album, na kterém si hráči užívají rozkoš z fyzického prožitku různých hmot, nás může upozorňovat, že již téměř žádný zvuk nemáme nezatížený nějakým kontextem, který nám vlastně překáží ve vnímání kvalit zvuku samotného. Třídit tyto kontexty v dnešní době na závadné a neškodné však zřejmě ani nelze, takže si tato deska zaslouží odstranění všech, přinejmenším alespoň na tu necelou třičtvrtěhodinu její hrací doby. Click!

Denis Boyer @ Feardrop: Découvrant les premiers disques du duo tchèque Birds Build Nests Underground, on se trouvait en présence d’un épais tissage, non pas tavelé, mais moiré, ce qui n’est pas un travail des plus faciles lorsqu’on procède, comme eux, principalement avec des platines. On connaît de fameux précédents, tels Philip Jeck et Janek Schaefer, qui montrent en chaque endroit de leur œuvre les deux qualités complémentaires du rêve que sont le rebondissement et la fluidité. BBNU a ensuite fait muter sa musique, vers plus de complexité, au détriment parfois de la solidité de la texture. Petr Ferenc, moitié du duo, en s’associant à Martin Janíček, retrouve le bouillonnement ininterrompu des premiers travaux de BBNU. Tah est un disque tournoyant, aux sonorités industrielles et vrombissantes, comme recueillies dans le creux d’une citerne désaffectée et reconvertie en resserre aux métaux déclassés. Diverses densités, de multiples rouilles, s’y côtoient en effet, s’amalgamant en un entrelacs de filins, tressés en cercle, du grondant à l’abrasif, du bourdonnant au miroitant, en passant par le crépitement obligé des vinyles sur platines. L’atelier évoque parfois celui de Jon Müller, avec ou sans Asmus Tietchens. Une telle drone music est fascinante, en ce qu’elle ne naît pas de cordes, de vent ou de touches, mais de matériaux proche de leur origine, décidés à la première mise en voix, dévoilant le mystère de l’hélice sonore, de même que le métal chauffé à rouge dessine des motifs palpitants, alternant avec le noir, donnant le rythme dans leur dissolution. De telles retrouvailles avec les figures primordiales de la matière, dont le son, on le sait désormais, peut rendre compte tout aussi bien que la peinture ou la poésie, de telles retrouvailles ne sont pas, ou plus, menées avec un pareil rythme dans la musique de Birds Build Nests Underground. Est-ce à dire qu’elle a perdu tout intérêt ? Non, évidemment, mais depuis l’album Bohnice, Babí Léto, Scéna Polí5, elle s’offre à un autre surréalisme, non plus celui de la pâte épaisse, mais bien des claudications, des escarpements. Pour ceci, on convoque comme souvent les sons de cuivre. Les vinyles préparés sont donc nombreux où l’on trouve trompette, saxophone, cor… De paysage la musique est devenue scène, non de forces naturelles, mais d’interventions. Le tout est de découvrir un liant, comme au milieu d’un orchestre de musiciens munis de bouchons d’oreille ! L’entrée est déstabilisante ; et une fois le centre de gravité bouleversé, on retrouve par force de percussions, de soulèvements métalliques, une sorte de grondement tellurique qui se fait le nouveau porteur. Car le duo Petr Ferenc / Michal Brunclík peut décider de privilégier les reliefs à la texture, il reste l’enfant de ses recherches, de ses savantes formules d’amalgame et, aussi loin du centre que leurs nouvelles expériences les conduisent, ils semblent avoir gardé avec lui le lien d’un fil de vie, les garantissant en dernier recours contre l’anarchie sonore, celui que le plunderphonics a érigé en esthétique ultime, et que BBNU a toujours su contourner. Ainsi assuré dans le même temps que les musiciens, l’auditeur peut partir plus sereinement à l’aventure, visiter comme avec Philippe Petit des contrées oniriques (boucles de voix envoûtantes, mêlées de babillages lumineux, pavés de cordes inquiétantes, incantations en perte de vitesse, vrombissement aériens, rafales métalliques), en un mot et jusqu’au plus profond des marécages et de l’aventure, se laisser conduire. (PS: à ces images sonores répondent d’autres images, le live en super 8 que réalise et projette celui que l’on peut considérer comme le troisième membre du groupe, Martin Ježek. Le CD So As offre un piste vidéo de 10 minutes de ces images anciennes et variées, auxquelles l’agencement donne une incompréhensible complicité dans leur déroulement : superposition, fondus, succession, reconstruction extrême d’une réalité empruntée auX passéS). Click!

Richard Kutěj @ musiczone.cz (neupravováno): Nevyskytují se příliš často. Ba, jsou v podstatě velmi vzácný druh. Nejčastěji vyhledávají menší, temné prostory, také prostředí galerií a tamních vernisáží, neb mají často blízko také k výtvarnu i filmovému umění. I přes svůj nehojný výskyt jsou ale pro zachování rovnováhy celého music systému nesmírně důležití. Pracují totiž a hledají další cesty vývoje práce s tím, co potřebujeme všichni. Zvuk. Zvuk, jeho plochy a prazákladní tvary. To, z čeho většina ostatních tvoří tzv. písně. Všem ukazují, kam až se dá v práci se zvukem jít. A tím i všechny ostatní, ať již přímo či nepřímo, ovlivňují. U nás zdomácnělý, americký původem, Schloss Tegal ovlivňujíc Trenta Reznora z Nine Inch Nails. A příkladů by se jistě našlo více. Nevyskytují se příliš často, ale je dobře, že je máme. Vyjmenujme si alespoň třeba již zmíněný Schloss Tegal, Napalmed, Bulid Birds Nests Undergound a jeho člen Petr Ferenc. Hledači zvuků, skládači zvukových a hlukových ploch a stop, odvážlivci na stálé cestě někam do svých niter, odkud vře mnohdy neuvěřitelně intenzivní síla, ačkoli se to na první pohled vůbec nezdá. Ambient, industrial, experiment, noise... Petr Ferenc je jeden z nejznalejších v tomto oboru u nás. Na gramofony hrající hudebník a experimentátor, ale také publicista, jehož dobře se čtoucí a zároveň fundované texty najdete třeba v časopsech His Voice nebo Full Moon. Neméně zajímavou osobností je také Martin Janíček. Představitel tzv. sound artu, kterého můžete znát třeba z hodně zajímavé záležitosti Orloj snivců. Jejich společné album "Tah" vyšlo loni v prosinci a nabízí zvukově krásně povedený záznam loňského koncertu, který se konal v rámci doprovodného programu výstavy Orbis Pictures. Album nabízí do čtyřech tracků rozdělené dialogy Ferencových gramofonů a Janíčkových trubek a ohýbaného kovového luku. Dohromady tady oba pánové tvoří temné, táhlé a do sebe vtahující zvukově-hlukové plochy. Plochy, které i přes zdánlivou monotónnost, táhlost, poklidnost a možná i jistou ponurost, nabízí zároveň nesmírně barevný a zajímavý svět. Mým nejoblíbenějším obrazovým doprovodem, který s hudbou desky "Tah" dokonale koresponduje, jsou cesty autobusem z práce mezi Orlovou a Karvinou. Venku je tma a autobus se po chvíli dostane do míst, kde jako by se v tu chvíli zastavil čas. Temná krajina. Tmavé kopce uhelných hald jemně oprášené zmrzle bíle světélkujícím sněhem. Jinde zase zamrzlé plochy polí kolem cest. Občas dům nebo světlo lampy u cesty. A v dáli temné monstrum částečně osvětleného obřího objektu šachty. Temná a ztichlá industriální krajina sevřená mrazem. Jako by mrazivou krustou sevřené působí i plochy, které společně na desce tvoří oba pánové. Temný, táhlý, monotónní ale zároveň vtahující zvuk hučících gramofonů a do toho ocelově-plechové ťukání, ohýbání, rytmizování a lehké údery. Zdánlivě tichý svět, jehož nesmírná intenzita nestojí na žádné zběsilosti, přístupnosti a otevřenosti. Naopak. Jako by uzavřený svět. Když ale najdeš odvahu, setřepeš ze sebe předsudky a dokážeš se mu otevřít, čekají tě nesmírně příjemné zážitky. A nemusíš k nim ani sledovat krajinu úpící a ničenou drancováním podzemních přírodních zdrojů. Stejně se těmto plochám můžeš "nastavit" třeba jen se zavřenýma očima, nebo prostě tak, jak je ti to nejvíce přirozené. Deska "Tah" vyšla loni v prosinci u Polí pět. Labelu, který se vypracoval ve vůbec nejaktivnější a nejzajímavější vydavatelství experimentální a improvizační hudby u nás. CD najdeš zabalené, jak je u Polí pět zvykem, v parádně udělaném papírově-kartonovém obalu, který je dnes již jakousi známkou a ukázkou vkusu vydavatelství. V katalogu Polí pět mimo jiné najdeš i jedno CD vzpomínaného Ferencova projektu BBNU, a to split CD s dalšími hlukově-ambientními experimentátory Ruinu. Click!